02.Jizvy

15. března 2012 v 14:39 | Tessa |  Povídka "Život je boj"
Tak je tu 2 kapitolka :))


02. Jizvy
Pod tíhou pohledů profesorky McGonnagalové všichni sklopili své hůlky a vydali se k průchodům do svých kolejí, ovšem, dokud se jejich cesta u schodů nerozdělila, všichni se měřili nenávistnými pohledy. Nebelvírská skupinka se vydala po schodech nahoru, do Nebelvírské věže, Zmiozelští naopak do sklepení, prostor jejich koleje. Serena byla nesmírně šťastná, že mohla následovat skupinku nebelvírských ve stoupání do věže, jejího nového domova. Cestou po schodech nikdo z nich nepromluvil. Sereně se pořád v hlavě honila Luciusova věta. "Jestli mě s tím ubožákem podvedeš…." V té chvíli přece řekla, že než Luciuse, raději by si začala něco s vlkodlakem. Ale to by znamenalo, muselo, pokud mluvil pravdu, znamenalo to, že tady v Bradavicích je vlkodlak. Sereně přejel mráz po zádech. Měla tu čest seznámit se s pár vlkodlaky osobně, dokonce i se samotným Šedohřbetem.
Ostatní členové výpravy měli plnou hlavu setkání se zmiozelákama stejně jako Serena, ale na rozdíl od ní, oni doufali, že si Luciusova slova nespojila a nedojde jí pravda, kterou před ní odkryl.
" Heslo?" z jejich myšlenkových pochodů je vytrhl až portrét ženy v růžových šatech. Jako první se vzpamatoval Remus
" Dimidium perdidi" pronesl a portrét odkryl vstup do jejich kolele. Všichni společně prolezli otvorem a Sereně se naskytl nádherný pohled. Celá místnost byla laděná do tmavě červené v kombinaci se zlatou. Okna zde byla sice malá, ale dostatek světla zajišťovaly louče, po stranách místnosti, stejně jako očarované svíce, plující vzduchem, všude kolem, nad hlavami studentů. U obrovského krbu stálo několik pohovek a všude po zemi byly poházené různé polštáře, na které si studenti mohli také posedat. Nad krbem byl nádherný obraz patrona a zakladatele Nebelvírské koleje, Godrika Nebelvíra, čistícího svůj meč, jeden ze symbolů této koleje. Holky jí pokynuly, aby šla s nimi, proto se na chvíli musela rozejít se svým bratrem a jeho kamarády. Zrovna, když vešli na první schod, zastavila Lily, jedna prvňačka, zařazená do jejich koleje s tím, že se omlouvá, ale zapomněla heslo, a kde jej najde. Lily jí ochotně ukázala nástěnku, hned u východu z koleje, a sdělila jí, že tam najde vždy aktuální heslo.
Michelle se s nimi před dveřmi rozloučila, že si aspoň do pokoje půjde vybalit a převléknout se a potom, že jim dorazí pomoci s tím přetvářením Sereniny garderóby.
" Vítej doma." Rozhodila Lily rukama a uvedla svou novou spolubydlící do jejich společného pokoje. Na třech postelích už se rozvalovaly holky, které Serena zatím neznala, poslední dvě byly zatím volné.
" Ta postel pod oknem byla vždycky moje, ale pokud bys chtěla, klidně si vezmu tu u stěny." Usmála se mile zrzka, ale Serena odmítla. Postel u stěny se jí zamlouvala.
" Tak dovol, abych ti představila tvé nové spolubydlící, ujala se Lily opět slova, když měli postele rozdělené, Lily už měla vybaleno, pomocí hůlky jí to šlo opravdu dobře, a Serena zrovna vytáhla první ze svých šílených šatů.
" Tak tady máme Luminii Parksonovou" ukázala Lily na dlouhovlasou blonýnku, trochu barbie typ, která si Serenu měřila nepřátelským pohledem.
" Ahoj, Serena Blacková" zkusila to přátelsky, aby hned na začátku nepůsobila rozruch.
" A co ty máš jako s Blackem?" sykla na ni blondýna a v Sereně se vařila krev, když slyšela ten tón, se kterým vyplivla jméno jejího bratra.
" Tři děti a čtvrté na cestě." Odpověděla ji s úsměvem a otočila se opět k Lily, která vypadala, že se brzo udusí smíchy.
" Tak tady máme Kasandru Flackneyovou" začala dále Lily a Serena se opatrně přiblížila, ke krátkovlasé brunetce, tvářící se celkem mile.
" Ahoj, těší mě, já jsem Kassy."
" Serena."
" Super, netušila jsem, že Sirius má taky ségru."
" Má, Ale myslím, že Regulus ode dneška prohlašuje, že je jedináček." Usmála se a ukázala své nové spolubydlící řadu zubů bílých jako perličky.
Když se Lily chystala představit poslední z obyvatelek pokoje, někdo zaklepal na dveře a bez vyzvání vešla dovnitř Michelle.
" Lupinová, co ty už tady zase děláš?" zhrozila se poslední, neznámá dívka a Sereně byla okamžitě nepříjemná.
" Potřebuju snad tvoje písemné svolení Blackeová? Bydlí tady moje tři kamarádky, tak nevím, proč bych tady nemohla být." Prskla Michelle a posadila se na postel Lily. Serena jenom nadzvedla obočí a protáhla obličej nad touto scénou a posadila se na svou novou postel.
" To od tebe a té stvůry co si říká tvůj bratr, nemůžu mít pokoj ani první den školy?"
" Můj bratra není žádná stvůra, ty nafoukaná, zmalovaná krávo." Začala soptit Michelle, ale dívka jako by si toho, že téhle o rok mladší holky jde docela strach, už se nadechovala k protiútoku.
" Komu říkáš krávo? Nepochopím jak někdo jako on mohl být přijat do Bradavic a navíc do Nebelvíru."
" Chantal, jdeme do společensky, dřív, než uděláš něco, čeho bys později litovala. A krom toho, mě v téhle společnosti taky není nejlépe." Pronesla Luminie, když si pohledem měřila Serenu a už svoji spolubydlící a nejspíš i kamarádku táhla pryč.
" Co to bylo?" podívala se Serena na Michelle, protože tu měla zrovna v zorném poli.
" To byla Chantal Blackeová." Zasyčela a Serena si řekla, že z téhle milé holky jde opravdu docela strach.
" Víš, ona Luminie, není zas tak špatná, jenom je nešťastná."
" A musí si to vybíjet zrovna na mě? Vždyť já za to nemůžu." zajímala se Serena
" Ty ne, ale tvé dvojče na tom má velkou zásluhu." Pokrčila Lily rameny.
" Sirius? Co jí provedl?"
" Ty nevíš, jakou tady má Siri pověst?" položila Kasandra spíše řečnickou otázku a ani nečekala na odpověď. Stačil jí pohled její nové spolubydlící.
" Je to pěkný kluk, jeden z nejhezčích na škole. A ví to o sobě. Tady na škole je málo holek, které ještě nedostal do sedmého patra."
" Do sedmého patra?" nechápala Serena.
" Je tam jedna místnost, která se používá, řekněme, že když spolu dva chtějí být sami…." Začala Michelle, ale patrně něvěděla jak to říci.
" Je mi to jasné." Zarazila ji Serena. "A vy jste tam s ním taky byly?"
" My?" začala zase Kassy. " Musím se přiznat, že já ano. Ale je to už pár let zpátky a teď jsme celkem kamarádi. Jednou se nechal slyšet, že jsem jeho nejlepší bývalka." Zasmála se.
" Jestli Sirius něco ctí, tak to jsou jeho přátelé." Usmála se Lily. " Já chodím s jeho nejlepším přítelem, a kdyby si něco začal s Michelle, tak ho Remus asi zabije hodně pomalou a bolestivou smrtí."
"Auuuu" Serena si pohrávala se svou hůlkou a přemýšlela, co má říct.
" A proč se nemáš ráda s tou brunetkou? Chantal?" nadhodila zase Serena, možná, aby odvedla řeč od svého bratra.
" Je to bývalá holka mého bratra."
" Bývalá holka? Vypadalo to, jako by tvého bratra k smrti nenáviděla."
" Jo, ale ještě v dubnu ho milovala a plánovala jejich společný život po škole." Na Michelle bylo vidět, že jí to je líto. Seděla v tureckém sedu na Lilyině posteli a pohrávala si s hůlkou.
" To mě mrzí."
" Mě taky."
" Dobře pustíme se do toho přešívání? Ať máš v čem jít zítra do školy." Nadhodila Lily a už měla v ruce připravenou hůlku, se kterou mířila na černé šaty, ležící vedle Sereny na posteli. Ta na sobě měla jenom černou spodničku.
" Jasně, jdem na to." Usmála se a tady tasila.
" Jenom, jak jsou ty formulky? Vím, že ta kouzla existují, ale nikdy jsem si je nezapamatovala." Usmála se mile a holky se rozesmály.
" Napřed se rozhodneš, co chceš z toho určitého kusu látky vytvořit a proneseš "vestisiono" při tom hůlkou obkreslí kruh ve směru hodinových ručiček a švihneš." Lily to předvedla a najednou byla v černé sukni díra a Lily měla v ruce tričko s krátkým rukávem.
" Tak v téhle fázi proneseš "substantia condimentum" a ze saténu máš bavlněné třičko. Teď už ho jenom obarvíš a ozdobíš podle libosti". Usmála se Lily.
" A když budu chtít rifle?" zajímala se Serena
" Tak proneseš " substantia denim"
" Tak to je super. Jdeme na to" Holky braly jedny šaty za druhýma a vyráběly z nich, trička s dlouhým, krátkým rukávem, tilka, nebo topy bez ramínek, sukně krátké i dlouhé, kalhoty plátěné, dlouhé i tříčtvrteční, rifle všech tvarů a barev a náramně se u toho bavily. Ze dvou oblíbených spodniček si Serena udělala noční košilky, jinak si všechny zbylé proměnila v pohodlné bavlněné tilka a kalhoty na spaní. Nejvíce zábavy si holky užily se zdobením. Serena se za posledních sedm let nesmála tak, jako za posledních pár hodin.
Když byly konečně hotové, nové oblečení uložily Sereně do skříně, a když se vrátily jejich dvě spolubydlící s tím, že už je večerka, Kassandra se rozhodla, že už půjde spát. Serena, Lily a Michelle se tedy vytratily z pokoje a vydaly se na druhou stranu nebelvírské věže, kde zaklepaly na dřevěné dveře, za kterými se ozýval ohromný smích.
" Vstupte" ozvalo se a holky tedy vešly dovnitř. Ač byl první den v Bradavicích, kluci už v pokoji měli zaběhnutý nepořádek. Všude po podlaze se válelo plno věcí, od ponožek přes čokoládové žabky a holky to jenom přeskákaly, aby se dostaly do k postelím.
" Čau, máte teď něco v plánu?" začala Michelle, když si sedla na postel svého bratra a celkem se nezajímala jeho protestu, že mu přisedla nohu. Lily si přisedla k Jamesovi, který si jí hned přitáhl do náruče a Serena vklouzla pod peřinu svého bratra.
" Jé, ty máš stejnou postel jako já." Usmála se, když si šimla, že jeho postel je také u stěny.
Pohodlně se uvelebila a polštář si udělala ze Siriova těla. Kluci byli na pokoji sami, jejich dva spolubydlící byli někde mimo a Serena se nepídila po tom, kde se po večerce toulají.
" Tak sestřičko moje, povídej, jak se ti tady u nás líbí?"
" Bratříčku můj je to tady naprosto super, až na dva malé zádrhely je to tady kouzelné." Usmála se Serena.
" Počkej, jaké zádrhely máš na Bradavicích?" zajímal se hned James.
" Tak první je jistá zmiozelská partička, jejímž členem je náš mladší bráška a potom jsem asi zjistila, že se dvěma slečnami od nás z pokoje moc vycházet nebudu." Objasnila mu to Serena, aniž by jí z tváře zmizel ten okouzlující úsměv č. 16.
" Asi mi nedá moc práce zjistit, o které spolubydlící se jedná, že?" nadzvedl obočí Sirius a všichni souhlasně pokývali hlavou.
" Hele brácha, nechtěl bys mi dát seznam holek, které mě budou proklínat a nadávat mi, že je můj bratr hovado?"
" Klidně můžu, ale jeho sepisování mi bude trvat asi hodně dlouho, ale seznam těch, které tě proklínat nebudou, by byl kratší, mnohem kratší." Přiznal Sirius a jeho sestru to strašně pobavilo.
" A takový hodný chlapeček jsi byl."
" To jsem pořád."
" Jo, on je hodný jako andílek, to ti řekne každý, ale nesmíš se ptát, profesorů, většiny dívčího osazenstva, kluků, školníka Filche, jeho kočky, naší ošetřovatelky, školnice nebo zmiozelské bandy." Rozchechtala se Lily a všichni spolu s ní, po ukončení jejího proslovu.
" Lidi můžu se Vás na něco zeptat?" začala Serena, když se všichni uklidnili.
" Jasně ptej se."
" Tady v Bradavicích je nějaký vlkodlak?" její jednoduchá otázka vyvolala záchvat kašle všech přítomných a následné překřikování jednoho přes druhého, že to není možné, jak na takovou blbost přišla a že to určitě není pravda.
Vůbec netušili, že právě tohle chování ji utvrdilo o tom, že tady nějaký vlkodlak je a že její bratr a jeho kamarádi o něm vědí. Každého si změřila podezíravým pohledem až její pohled spočinul na posledním přítomném, jediném tichém obyvateli tohoto pokoje. Remus seděl na své posteli vedle Michelle a měl oči zavřené v bolestné grimase. Až teď si Serena uvědomila, že Remus má na svém těle plno jizev. Přes jeho pravou tvář se mu táhla dlouhá, hluboká jizva. Jizvy stejného charakteru měl také na levé ruce, tyhle jizvy se mu táhly po celé délce ruky od lopatky až k zápěstí. Serena si skousla ret, dokázala si představit, jak ho ty jizvy musely bolet, když byly čerstvé. Jednalo se o velmi hluboké rány, které se nikdy úplně nezahojí. Pozorovala je a uvažovala nad tím, co je mohlo způsobit. Ale byla si jistá, že to nebylo nic hezkého. Nebylo jí ho líto, to ne, ale cítila s ním a jeho bolestí. Nedokázala to popsat, ale v té chvíli jí byl Remus velmi blízký. Možná díky jejím vlastním jizvám, kterých měla plná záda, stehna a dokonce se jí jedna táhla i přes její břicho. Převážně se jednalo o pozůstatky ohnivého biče, což byl nejoblíbenější nástroj její drahé tetičky, ale některé byly způsobeny obyčejným opaskem, nebo nějakou milou kyselinou. Ale tetička si dávala dobrý pozor, aby Sereniny jizvy nebyly nikdy vidět. Na venek musela být dokonalá dáma s bezchybnou pletí. Kus zboží, které kdyby bylo poškozené, nikdo by ho nechtěl. Co se skrývá pod šaty, nikoho nezajímalo. I když, zajímalo je to možná více než to, co se skrývá uvnitř člověka samotného. Jizvy, které měla Serena na duši a srdci, nikdo neviděl a nikoho nezajímaly. Ale ona o nich moc dobře věděla. A byla si více než jistá tím, že Remus má podobné jizvy na svém srdci a na své duši…
" Haló, Bradavice volají říši víl." Vytrhl jí z jejího zamyšlení její bratr.
" Dej pokoj s vílama." Drcla ho loktem do žeber a usmála se. Pro tuto chvíli zapomněla na všechno, o čem do těch uvažovala, dokonce i na vidinu toho, že tady v Bradavicích se pohybuje vlkodlak.
" Copak máš proti těmto roztomilým blonďatým stvořením?" začal jí Sirius popichovat.
" Ale já ti nějak nevím, jsou namyšlený, upištěný, neschopný samostatného myšlení…" zauvažovala Serena a všichni se zase rozesmáli. Ten večer se bavili až do noci. Do postelí se holky dostaly až těsně před svítáním, ale náramně si ten večer v chlapecké ložnici užily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | E-mail | Web | 15. března 2012 v 14:43 | Reagovat

Zrovna se nudím, určitě si přečtu. :)

2 Moony Moony | Web | 15. března 2012 v 14:47 | Reagovat

Chanal je kráva, to víme všichni :D já bych ji asi zabila :D s tím vlkodlakem to bude zajímavé :)) ale uvídime :D co bude dál :D :D

3 Kristen Kristen | 15. března 2012 v 18:22 | Reagovat

Chantal by som zabila určite ho prestala milovať pre jeho chlpaté tajomstvo! Joj ale inak sa mi kapitola páčila :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama