01. Nebelvírští versus Zmiozelští

5. března 2012 v 14:46 | Tessa |  Povídka "Život je boj"
Ahoj lidi, první kapitola k povídce "Život je boj."

01. Nebelvírští versus Zmiozelští

Byl krásný zářijový den a na nástupišti 9 a ¾ byl již připraven Bradavický expres k odjezdu. Většina studentů už seděla na svých místech v kupé a povídala si se svými přáteli, které mnoho z nich celé prázdniny neviděli. To ovšem neplatilo o jednom plném kupé, kde seděli většinou studenti sedmého, tedy závěrečného ročníku, s jednou šesťačkou. U dveří byl pohodlně uveleben bradavický Casanova, jak ho většina dívčího osazenstva nazývala Sirius Black, naproti němu seděl kapitán Nebelvírského famfrpálového mužstva James Potter, který v náručí svíral svou přítelkyni, nebelvírskou primusku Lily Evansovou. Naproti nim seděl druhý primus Nebelvíru, začtený do tlusté knihy Remus Lupin a u okna seděla blondýnka, která byla všem ostatním maximálně po ramena, proto jí většinou říkali špunt. Ale pravé jméno téhle dívky bylo Michelle Lupinová, mladší sestra Remuse, který seděl vedle ní.
Michelle byla pohodlně uvelebená na sedačce a nohy měla natažené na protějším místě, které bylo volné. Když se tak dívala na již skoro prázdné nástupiště, všimla si několika postav. Postarší ženy s mužem, kteří vypadali dosti děsivě, ale jejich rysy jí byly něčím vzdáleně povědomé. Jenom kdyby věděla, kam je zařadit. Spolu s nimi tam byli dva chlapci, které moc dobře znala, jako všichni v kupé. Jedním z nich byl Regulus Black, chodil do stejného ročníku jako Michelle, akorát na rozdíl od ní, on navštěvoval Zmijozel, kdežto ona byla hrdá, že se dostala do stejné koleje, kterou navštěvuje také její bratr. Druhý chlapec na nástupišti byl Lucius Malfoy, ten taky patřil do Zmijozelu, stejně jako Regulus, ale letos už končil. Naštěstí. Michelle tohohle fracka fakt ráda neměla. Pořád se navážel do ní a do její rodiny. Ale co ji zarazilo, bylo to, že mezi oběma zmiozelskými studenty, stála nějaká dívka. A Michelle si byla naprosto jistá, že jí nezná. Regulus stál těsně vedle ní a Lucius jí držel za předloktí. Tvářil se trochu nervozně, stejně jako jeho kamarád Regulus. Oba se stále otáčeli dokola a pozorovali nástupiště, jakoby někoho hledali. Skoro vůbec neposlouchali to, co jim říkali ti dospělí. Michelle si neznámou dívku prohlížela. Měla dlouhé, tmavě hnědé vlasy, které byly svázány do dokonalého uzlu a pod hábitem měla aristokratické šaty, stejné jako nosily obě sestřenky Siriuse, Narcisa s Bellatrix. Zrovna tyhle dvě po chvíli vystoupily z vlaku, převzaly si neznámou dívku od Luciuse a všichni nastoupili. Postarší pár poté opustil nástupiště, aniž by se kolem sebe rozhlížel.
Michelle přišla celá tahle scéna velice divná. Kdo byla ta holka? Když se vlak rozjel, jako mávnutím kouzelného proutku na vše zapomněla a začala se věnovat svým přátelům v kupé. Sirius se zrovna rozčiloval, že od té doby, co se dal James hromady s Lil, už s ním není taková sranda a dával to za vinu Michelle, která věděla, že všichni budou trávit prázdniny u nich a pozvala tam i zrzku.
Když se na něj Michelle ohlédla, aby mu odpověděla, kolem jejich kupé šla zrovna stejná skupinka, kterou zahlédla na nástupišti, asi měli namířeno do svého kupé. Když míjeli to nebelvírské, ta neznámí dívka se podívala dovnitř a Michelle si byla jistá, že v jejím pohledu zahlédla smutek. Potom už je neviděla.

Probudilo ji skřípání brzd, které jí oznámilo, že už se blíží k cíli své cesty. Dorazila do Bradavic. Pomalu otevřela své zelenohnědé oči a líně se protáhla, šaty, které měla na sobě, byly značně nepohodlné, jejich těsně utažený korzet jí škrtil a nemohla se skoro nadechnout a rozhodně se sem nehodily, ale co měla dělat? Doma nic jiného neměla a matka by jí asi zabila, kdyby se chtěla obléknout do normálních kalhot a pohodlného trička, třeba s nějakým nápisem.
Porozhlédla se okolo sebe a viděla všechny své společníky. Se všemi se potkala o letošních prázdninách po dlouhých šesti letech. Bellatrix vyrostla do krásy, to musela uznat, ale už na první pohled šlo vidět, že jí chybí srdce. Její krutost z ní přímo čeřila. Měla dlouhé, husté černé vlasy, které doplňovaly téměř černé, hrůzu nahánějící oči. Naopak její o rok mladší sestra, Narcisa, to byla drobná, modrooká blondýnka, výzorem připomínající spíše vílu, než dceru smrtijedů. Regulus, ten spratek, nenáviděla ho, strašně ho nenáviděla, ale nikomu to nemohla říct nahlas. Byl o rok mladší než ona, ale choval se, jako by mu patřila. Jako by byl něco více než ona. Chtěla křičet, kopat, škrábat, použít na něj svou hůlku, ale ovládla se. Roky disciplíny jí naučily raději mlčet, než plácnout co měla na jazyku a potom za svou troufalost a drzost náležitě platit. Raději proto svůj pohled stočila na posledního z přítomných. Vysoký, statný, dlouhé blond vlasy stažené do elegantního copu, celkem příjemná tvář a ledově modré oči. Nebýt výchovy, kterou dostal, mohly by být plné něhy a lásky, ale takhle? Byl stejně chladný jako všichni tomto kupé a jí z toho bylo smutno. Bylo jí tak smutno. Celý svůj život, co si pamatovala, strávila u své tetičky, bezdětné, ale stejně kruté jako všichni z její rodiny. Ta se jí snažila vychovat jako pravého aristokrata. K nenávisti ke všemu, co nemá čistou krev, jak tomu rádi v rodině říkali. Ale jí se to hnusilo. Nebyla taková a nechtěla taková být. To se u nich ovšem neodpouštělo. Trvalo dlouho, než se naučila, že je někdy lepší mlčet. Už ani nedokázala spočítat, kolikrát, za svůj poměrně krátký život okusila sílu kouzla Cruciatus.
Vlak zastavil. Cítila to, ale v jejím kupé se nikdo ani nepohnul.
" Počkáme, až všichni vystoupí, půjdeme jako poslední, nechci, aby mou snoubenku všichni okukovali jako zboží." Rozhodl Lucius Malfoy a ona se hluboce nadýchla, aby něco neprovedla a také aby potlačila vlnu nevolnosti, která zastoupila její žaludek, když slyšela ta slova z těch krutých rtů.


Konečně. Vlak zastavil a všichni v kupé nebelvíru, jak tomu říkali, se vyřítili se svými věcmi ven. Byli mezi prvními, jako každý rok. Strhli ohromou bitvu o kočár a poté chlapci pomohli dívkám nahoru.
" Hele Siriusi, nevíš kdo to byla za holka s tvým bratrem?" zeptala se Michelle, když vyjeli po prašné cestě, směrem k Bradavickému hradu.
" Nemám ponětí, s tou sebrankou jsem definitivně zpřetrhal všechny vazby minulý rok." Odplivl si dotázaný a Michelle se dál nepokoušela. Bavili se spolu a smáli se, jako by se neviděli, bůh ví jak dlouho, a ne jenom týden. Kočár, tažený testrálama, které viděl jenom Sirius, zastavil a celá skupinka vyběhla do hradu. Namířili si to rovnou do velké Síně, která již byla připravena pro své hosty. Usadili se doprostřed Nebelvírského stopu a čekali, až začne zařazování nových studentů. Michelle s Lily se na to opravdu těšily, protože měly rádu tu atmosféru, všude kolem, kluci si zase dobírali nově příchozí prváky. Byla to taková tradice.
Přímo před nimi se zastavily obě sestry Blackovy a jako naschvál se začaly bavit tak, aby je všichni slyšeli, hlavně Sirius.
" Ale že z naší sestřenky vyrostla správná dcera svých rodičů." Pochvalovala si Bella
" Ano, ano, pobyt u tetičky jí prospěl. Bude dobrou manželkou Luciusovi." Souhlasila s tím Narcisa a poté, co se obě vítězně usmály, a nikdo nepochyboval, že to bylo na adresu Siriuse, odkráčely spokojeně ke zmiozelskému stolu.
" Co to bylo, brácho?" nechápal James a obrátil se na Siria.
" Já myslel, že máš jenom bráchu." Pokračoval Jimmi, a nevšiml si bolesti v očích svého nejlepšího kamaráda.
" Ne" odpověděl Sirius a teď už tu bolest všichni slyšeli, v jeho hlase. " Ne, mám ještě sestru, dvojče." Tohle oznámení všechny vyvedlo z míry. Sirius Black, že má dvojče?
" Proč jsi nám o ní nic neřekl?" zajímala se Lily, která ač to nerada přiznala, si tohohle drzého hezouna oblíbila.
" Protože jsem netušil, kde je jí konec. Kdysi, když jsme byli děti, byli jsme stejní. Zachraňovala domácí skřítky a hnusila se jí tradice, kterou naše rodina udržovala. Rodiče ji potom poslali na převýchovu a mě do Bradavic. Od té doby jsem jí neviděl." Ukončil svůj monolog a oči měl sklopené na pohár s dýňovou šťávou, se kterou si celou dobu pohrával. Nechtěl, aby ostatní viděli, že se mu v očích lesknou slzy. Chvíli bylo ticho, které přerušila píseň Moudrého klobouku.

Zdá se vám, že jsem ošklivý -
Myslete si, co chcete,
Chytřejší klobouk než jsem já
Na světě nenajdete. …


Pomalými kroky kráčela a na kamenné podlaze šel slyšet každý náraz jejích podpatků. Nenáviděla podpatky, ale patřilo to k bontonu takových rodin. Rodin, do kterých podle jiných patřila i ona, ale zeptal se jí někdo, jestli do takové rodiny patřit chce? Jak ona ji nenáviděla. Vřela v ní krev, ale co mohla dělat, kdyby se vzepřela, nedožije se rána. Kdyby se objevila alespoň jedna osoba, která by jí podržela, hned by se vzepřela. Ani stádo draků by jí neudrželo a oba by šla svou cestou, ale takhle? Sama proti všem? Rozhodla se. Bylo jí teprve deset a tehdy dala slib. Slib, který dodrží. Ještě chvíli. Pár týdnů a bude volná. Pár týdnů a bude plnoletá, potom si bude moct dělat, co se jí zlíbí, ale teď? Musí si hrát na poslušnou dceru, sestru, snoubenku. Došli k obrovským dveřím, které byly zavřené a před kterými čekal postarší kouzelník. Měl dlouhé šedivé vlasy, stejně jako vousy. A usmíval se na ni modrýma očima, skrze půlměsíčkové brýle. Tohle musel být Brumbál. Byla si tím jistá. Naprosto.
" Dobrý večer pane Blacku, pane Malfoy, slečno." Pozdravil je všechny.
" Dobrý pane řediteli, můžeme jít do Velké síně? Zdrželi jsme se." Promluvil Regulus arogantním tónem, ale ředitel, jako by to přešel.
" Vy jistě, ale se slečnou bych si chtěl napřed promluvit o samotě."
" Nevím proč." Ozval se Lucius.
" To ale vůbec nevadí, hlavně, že to vím já." Usmál se na něj Brumbál a pokynul jí, aby s ním šla stranou. Její společníci rezignovali a vstoupili do Velkého sálu sami.
" Slečno Blacková, Váš otec usoudil, že Vás nezařadí do koleje moudrý klobouk, ale půjdete rovnou do Zmiozelu."
" Ano, tak nějak se to ke mně dostalo." Promluvila. Poprvé za dlouhou dobu. Kdysi byla upovídaná, veselá, ale teď? Pokud nemusela, mlčela.
" A vy s tím souhlasíte?"
" Já? Dala bych cokoli za to, být co nejdále od té sebranky, co si říká moje rodina."
" Myslel jsem si to." Usmál se vítězně Brumbál. " Takže vám nebude vadit, když Vás klobouk zařadí jinam."
" Vy byste mě nechal, nasadit si klobouk na hlavu? I když víte, co to bude mít za následek?" podívala se na něj zkoumavým hlasem. Před chvílí chtěla jen jedinou osobu a teď? Nevěděla, co si má myslet, ale tomuto starému muži věřila. Nedokázala říct proč, ale něco v jeho pohledu jí naplňovalo pocitem důvěry.
" Myslím, že ještě jednou to zvládnu. Před sedmi lety jsem hněv vašich rodičů taky přežil." Usmál se Brumbál a pokynul jí, aby jej následovala. Když se otevřely dveře, zaslechla konec zahajovací písně.

… Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já, moudrý klobouk z Bradavic,
Ti řeknu, co tě čeká!

Prošli spolu celou síní a ona na sobě cítila pohledy všech přítomných. Většina se dívala překvapeně, na neznámou dívku, která kráčela spolu s jejich milovaným ředitelem k profesorskému stolu, a oni odhadovali, že to bude nová studentka a uvažovali, kam by se asi podle prvního pohledu hodila. A jiní, ti u zmiozelského stolu, kteří ji znali, se dívali nenávistně, protože tušili, co se bude dít. Nešla rovnou k jejich stolu. Vzepřela se rodině a chce zkusit své štěstí u toho prašivého kusu kůže, co si říká moudrý klobouk. Když byli asi tak v polovině, bezmyšlenkovitě se otočila a podívala se ke stolu, který měla po levici, a seděli u něj studenti, kteří na hábitech měli znak se lvem, králem zvířat a kolejní barvy byly zlato červená. Seděl tam někdo, kdo jí byl velmi povědomý. Ty bouřkově modré oči. Jak by na ně mohla někdy zapomenout? Dívala se do nich tak dlouho, jak jen mohla. Poté se opět otočila dopředu a s nově nabytou nadějí, že není všechno ztraceno, se plně soustředila na to, jak se blíží k rozviklané trojnožce, na které byl položen dosti ošuntěly klobouk. Brumbál jí pokynul, aby na něj počkala vedle profesorky, která měla v rukou dlouhý pergamen. Vypadala přísně, ale dívka si byla jistá, že se na ni povzbudivě usmála, sice jenom na chvíli a skoro to nešlo vidět, ale byl tam náznak. Opětovala jí úsměv a čekala, co oznámí ředitel.
" Dobrý večer všem. Vítám Vás v novém školním roce. Ještě než započne slavností hostina, zařadíme studenty prvních ročníků do jejich nových kolejí, které se stanou na dalších sedm let jejich domovem. Ovšem napřed mi dovolte, abych zařadil novou studentku sedmého ročníku. Přivítejte mezi námi slečnu Serenu Teresu Blackovou."
Když slyšela své jméno, podívala se na ředitele a ten jí pokynul, aby vystoupala k němu. Otočila se směrem ke studentům a posadila se na stoličku, ředitel jí poté osobně nasadil Moudrý klobouk na hlavu. V té chvíli přestala vnímat propalující pohledy všech přítomných a soustředila se na hlas v její hlavě.
" Hmmm slečna Blacková. Kam tě mám zařadit?" přemýšlel klobouk a Tessa měla v hlavě jedinou myšlenku
" Ne zmiozel, všechno, jenom ne zmiozel, prosím."
" Jsi si tím jistá? Máš všechny znalosti, které by ti ve zmiozelu pomohly."
" Prosím, cokoli, jenom ne zmiozel."
" Dobrá, když tak hezky prosíš, ale budeš mít problémy, velké problémy."
" To mi nevadí, jenom mě prosím neposílej do zmiozelu."
" Dobrá tedy NEBELVÍR" zakřičel moudrý klobouk a Serenu z jejího štěstí vzpamatoval až potlesk, který se roznesl Velkou síní.
" Profesore?" zašeptala směrem k Brumbálovi.
" Ano?"
" Který stůl patří nebelvíru?" Ten se na ni usmál a ukázal na kolejní stůl, u kterého seděl chlapec s bouřkově modrýma očima, který nevěřil svým uším, ani očím, ale na tváři se mu objevil šťastný úsměv.
Serena si nevšímala ničeho a nikoho kolem sebe, i když slyšela zřetelné nadávání od stolu se zelenými barvami a nespouštějíc pohled ze Siriuse, se vydala přímo k němu. Pomalými, vznešeně aristokratickými kroky došla až do poloviny stolu s nebelvírskými barvami, kde na ni stojící čekal. Polovina jejího já. Její dvojče, od kterého byla násilně odtržena, když byli děti. A teď tady stála kousek od něho.
" Vyrostl jsi." Zkonstatovala s jemným úsměvem na rtech, když si uvědomovala, že ji převyšoval skoro o dvě hlavy. " Když jsme se naposledy viděli, měla jsem navrch já."
" To nám bylo jedenáct a byli jsme ve vývinu." Usmál se na ni a na nic už nečekal, sevřel ji v pevném objetí, jako by měl strach, že mu zase zmizí. Všichni na ně upírali své pohledy. Většina dámského osazení Bradavic propalovala neznámou dívku vražednými pohledy a většině z nich nedocházela shoda příjmení obou stále objímajících se osob. Z jejich sevření je vyrušila až silná rána od stolu na kraji místnosti. Nemuseli se ohlížet, oba moc dobře věděli, kdo ji způsobil. Zbývající členové jejich rodiny. Nevadilo jim to. Oni tady byli spolu. Konečně zase. Ticho přerušilo až dvojité zakručení v žaludku a oba se rozesmáli. Byli opravdu stejní. Všichni přítomní se trochu posunuli, aby se vedle Siriova volného místa uvolnilo ještě jedno, pro jeho sestru.
" Kde jsi tak dlouho byla? Nevěděl jsem, co se s tebou stalo a vlastně do dnešního večera jsem o tobě neměl žádné zprávy."
" Kde? Naši milovaní rodičové mě šoupli k tetičce Lacertě. A vyhlásili dokonalé embargo na jakékoli zprávy o mém milovaném dvojčeti. Netušila jsem, že tě tady uvidím. Nenapadlo by mě, že manželé Blackovi udělají takovou fatální chybu, aby nás dali zase dohromady, když už si dali takovou práci s tím, že nás oddělí."
" Narcisa s Bellou si pochvalovaly, že jsi dokonalá dcera svých rodičů a provdáš se za Luciuse, možná si mysleli, že už žádné nebezpečí z mojí strany nehrozí." Konstatoval Sirius, když si ukousl z kuřecího stehna.
" Jo, po posledním trestu tety jsem skončila měsíc v bezvědomí. Potom mně Andy přesvědčila, ať neblbnu a naoko přistoupím na jejich výchovu. Řekla jsem si, že to to těch sedm let nějak přežiju a až mi bude sedmnáct, zmizím."
" Andy?" zapojil se do hovoru James,i když ho Lily kopla pod stolem, aby mlčel.
" Andromeda, naše sestřenka. Ta, co si vzala kouzelníka z mudlovské rodiny. Milá holka, už jsem vám o ní říkal." Vysvětlil Sirius.
" Jo a má roztomilou dcerku, jmenuje se Nymfadora a jsou jí tři roky. Je hrozně sladká a taky je metamorfomág. Viděla jsem ji jenom jednou, potom tetička pojala podezření, tak se Andy stáhla, ale občas si pošleme sovu. Usmála se Serena a strčila do pusy plnou vidličku.
" Teda, takhle bych tě vůbec nepoznala." Zkonstatovala Michelle a Serena se na ni jenom nechápavě podívala.
" Víš, Sereno, viděla jsem tě na nástupišti v doprovodu Reguluse a Luciuse. A vypadala jsi tam jinak. Majestátně, tvrdě. Stejně jako oni." Objasnila jí to blondýnka a provinile se usmála.
" Kdo by se v jejich přítomnosti taky usmíval." Podokla Serena a v očích jí pohrávaly veselé plamínky, stejné jako měl její bratr.
" Jasně, omlouvám se za to."
" Nic se nestalo. Vždyť mě neznáš."
" Jo, a až tě pozná, zjistí, že jsi…" začal Sirius a jeho sestra dokončila větu za něj.
" …Stejná jako ty?"
" Chyběla jsi mi."
" Ty mě taky, ani nevíš jak." Usmála se brunetka a dloubla svého bratra do žeber. Ten nadskočil, protože to nečekal, potom svoji sestru popadl a začal jí lechtat. Ta se svíjela a smála na celé kolo. Prosila ho, aby toho nechal, ale ten přestat nechtěl, dokud si nevšiml slz smíchu, které Sereně stékaly po červených tvářích.
Když se oba uklidnili a nabrali dech, všimli si, že ostatní se pořád smějí.
" Tak to se máme na co těšit, když k nám zavítal Sirius v sukni." Rozchechtal se znovu James a ostatní se k němu přidali. Serena se jenom nechápavě podívala na svého bratra a tomu došlo, že je do této chvále nepředstavil.
"Jsem já to ale troll. Vždyť já tě nepředstavil svým nejlepším přátelům." Usmál se zářivě a chopil se představovatelské funkce
" Takže, tohle střapaté pako je James Potter," začal Siri a Serena si s ním podala ruku. " Vedle něho tak ta sexy zrzka je jeho přítelkyně a naše primuska Lily Evansová,"
" Ahoj, těší mě"
" Mě taky" podaly si holky ruku
" Tady naproti sedí největší šprt, kterého Bradavice kdy viděly, Remus Lupin, náš primus"
" Ahoj"
" Těší mě." Usmáli se
" … A to pískle vedle něho je jeho mladší sestra Michelle Lupinová." Ukončil to Sirius a vysloužil si tím oslovením kuřecí stehno v obličeji.
Serena vyprskla smíchy a podala ruku Michelle. " Ahoj, těší mě."
" Holky, umí některá z vás šicí a upravovací kouzla?" zeptala se Serena, když už měli skoro po večeři.
" Já jo, trochu, Proč?" zajímala se Lily.
" Protože jediné co mám, jsou šaty na podobný způsob, jako jsou tyhle a v tom tady rozhodně nehodlám běhat. Ale na tyhle kouzla jsem trochu levá, no." Přiznala se brunetka a zářivě se na Lily podívala.
" Jasně, stejně spolu asi budeme mít pokoj, tak se na to potom podíváme."
" Super, děkuji."
" Holky, můžu se k vám potom přidat?" zajímala se Michelle.
" Jak přidat, ty s náma na pokoji nebudeš?"
" Ne, jsem o rok mladší."
" Jasně, že se můžeš přidat, proč bys nemohla, stejně jsi u nás loni byla vařená pečená. Chyběla bys nám tam." Usmála se Primuska Nebelvíru.
" Super." Na Michelle bylo vidět, že ji spadl kámen ze srdce, když si všimla nechápavého pohledu Siriovy sestry, hned jí to vysvětlila.
" Víš, s holkama z mého pokoje jsem se nepohodla, díky tvému drahému bráškovi, za což ti opravdu velice děkuji Siriusi." Prskla naoko nakvašeně na kamaráda, ale hned se tomu začala smát.
" Cos jim provedl?" zajímala se Serena, ale na rtech jí pohrával letmý úsměv.
" Já? Nic. Jenom jsem s nima byl párkrát na rande."
" Aha." Serena vypadala velmi pobavena. Ale nedivila se, že její bratr má úspěch u holek, byl to opravdu fešák.
Cestou na jejich kolej vyslovil konečně Sirius otázku, která ho pálila na jazyce už hodně dlouho.
" Jak to máš s tím zasnoubením?"
" Nijak. Neoficiálně se o tom dohodli rodiče, ale ofi zásnuby ještě nebyly, takže jsem v klidu."
" A chceš si ho vzít?"
" Trefil tě potlouk? Než toho seladona, to bych si raději něco začala s prvním vlkodlakem, na kterého bych narazila." Rozchechtala se Serena, aniž by si všimla pohledů svých společníků. Smích jí ovšem dlouho nevydržel. Skoro současně s tím, co to pronesla, ji něčí chladná ruka chytila za předloktí a přirazila ke stěně. Druhou rukou si jí ten dotyčný chytil za bradu a nenávistně jí sykl do obličeje. "Podveď mě s tím ubožákem a vlastnoručně tě zabiju, ty couro." Při vyplivnutí těchto slov na okamžik hodil pohrdavý pohled směrem, kde se nacházel její bratr s Remusem a hned se zase plně začal věnovat své budoucí snoubence.
" Co se to tady děje?" ozval se rozčilený hlas ředitelky nebelvírské koleje Minervy McGonnagalové a když dorazila na místo, čekalo jí nemilé, nicméně ne neočekávané překvapení. Nebelvírští stáli proti zmiozelským s napřaženými hůlkami. Sirius si nenávistně měřil svého bratra, Lily stála proti Belle, Michelle se chystala na Narcisu, James měl v merku Goyla a Remus se měřil pohledy s Lestrangem. U stěny stále stála Serena, snažíce se vytáhnout svou hůlku z pod své dlouhé, nepohodlné sukně a nenávistně se na ni díval Lucius Malfoy.
" Okamžitě toho nechte a rozejděte se do svých kolejí, a ať už se to nikdy neopakuje, jinak si to škaredě odskáčete, všichni."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristen Kristen | 5. března 2012 v 21:18 | Reagovat

Ou yeáh! Tak toto zacalo velmi dobre celkom mi to pripomenulo moju poviedku cierna ovca :D Ale inak fajn prva kapitola ved Remus si ju ochrani a Sirius taktiez :) Tesim sa na pokracovanie :)

2 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 5. března 2012 v 21:30 | Reagovat

To se mi líbí, doufám, že bude co nejdříve pokračování, protože jsem napnutá jak Křiklanovy kšandy :-)
Fakt je to moc hezký...

3 Tessa Tessa | 8. března 2012 v 7:47 | Reagovat

To Kirsten: Přiznám se, že tvojí povídku jsem nečetla, a asi ani nebudu, dokud nedopíšu tuhle :D aby mě to náhodou neovlivnilo ;)

To Barunka Charlotte LaRose: děkuji, doufám, že se povídka bude líbit i nadále ;)

4 Rada Rada | 10. března 2012 v 17:54 | Reagovat

Opravdu skvělá kapitola, povídka začíná báješně. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál ;-)

5 Kristen Kristen | 11. března 2012 v 16:38 | Reagovat

Tessa: Viem že si ju nečítala :D Veď o mojom blogu ste nevedeli pokiaľ som vás ja nenašla a vtedy už čierna ovca bola ukončená :D A jasné chápem však ani ja by som ju v tom prípade nečítala :D

6 Moony Moony | Web | 12. března 2012 v 20:36 | Reagovat

Jak ti to mam ještě okomentovat? už tři názory jsem ti napsala facebook... jsem sice ráda že z toho je kapitolovka ale i jednorázovka by byla fainá :D :D vypadá opravdu zajímavě... ale zabila bych žes mi ukradla Remyho, ale i jako sestřička mi to docela vyhovuje :)) tak už aby byla na mailu další kapitola :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama