Týden č. 2

16. ledna 2012 v 20:00 | Tessa |  Zápisky
Týden druhý


Ahoj, tak se zase hlásím z Finska se svým deníčkem. Tak ohledně tohoto týdne, co se stalo? Upřímně celkem nic moc, takže to nebudu rozepisovat po dnech, jako tomu bylo ten první týden.
Zajímavý vývoj věcí nastal, při zapisování předmětů na tuto periodu ve škole. Nevím, jestli někdo z Vás ví, jak to tady mají s vysokoškolským studiem, tak mi dovolte tady o něm něco napsat. Je totiž rozdílný od toho našeho J. Jde o to, že tady školu nemají na dva semestry (zimní a letní), jak je tomu u nás, ale na 5 period, která každá trvá 1.5 - 2.5 měsíce. Já jsem zde přijela až na 3. - 5. Periodu. Kdy si každou periodu zapisuji předměty, které v té dané periodě hodlám studovat. Na konci této periody si potom napíšu zkoušku a předmět ukončím. V následující periodě už ho potom nebudu mít, pokud ovšem v sylabu předmětů není napsáno, že předmět zasahuje do dvou period. Upřímně, mě se tento systém líbí mnohem více, než ten náš. Protože doma na univerzitě, celý semestr nic nedělám a potom příjde zkouškové a já se můžu potentovat, protože během dvou měsíců (když mám štěstí) musím zvládnout deset zkoušek a více. Takže to ve výsledku vypadá tak, že krátkodobá paměť je přetížená a den po zkoušce si z toho daného předmětu nic nepamatuju. Naopak, tady se opravdu pilně musíte věnovat pár předmětům, které v tu danou periodu studujete a tím pádem si toho mnohem více pamatujete. Tak snad se mi povedlo trochu Vám objasnit, jak to tady funguje.
Každopádně co jsem chtěla říct na začátku mých myšlenkových pochodů, bylo to, že v neděli jsem měla zapsány dva předměty na tuto periodu: Cultural factosr in business a Global business today. V pátek jsem měla předměty čtyři :D. Přidala jsem si k tomu ještě francouzštinu, kterou jsme se učila doma a tím, že mám francouzskou spolubydlící, řekla jsem si, že ať nezakrním, dám si ji a posledním předmětem je Project management, který jsem měla sice zapsaný už i doma, ale zjistila jsem, že není v mém studijním programu, takže jsem uvažovala, že si ho zruším, ale tím, že ho mám i s ostatníma z naší skupiny, tak mě Petr (super klučina ze Slovenska) přesvědčil, abych si ho nechala zapsaný, že když budeme mít nějaký domácí úkol ve skupince, budu s ním a on ho za mě celý udělá :D. Tak to asi zkusím. Když to nebude nic pro mě, tak si ho zruším, nebo se na něho vybodnu a neudělám zkoušku, nic se nestane, protože mám zapsaných dostatek předmětů, abych splnila kredity, které musím přivést zpátky domů.
Tento týden byl zatím takový oťukávací. V pondělí, jsem se vyspala tak přiměřeně, protože škola mi začínala v 9.05 a to Cultural factors in business s panem Fachem, což je Kanaďan. Jak jsme později zjistily, je to velmi příjemný postarší pán, se kterým je sranda a procestoval snad celý svět. Každopádně, na orientačním dni nám Piritta opakovala asi desetkrát, Don ´t be late, please. A co myslíte, že udělám já s Tinkou hned první den, první hodinu??? Samozřejmě. Přijdeme pozdě. Ale ne mojí vinou, podotýkám. Domluvili jsme se, že celá skupinka půjdeme spolu, protože tento předmět mají zapsáno skoro všichni od nás. A když tak čekáme, dohodnutý čas je už pryč a Tinka pořád nikde. Tak jsem pojala podezření, že naše slečna zaspala a šla na ni zabušit. Jsem jasnovidec :D. Samozřejmě, že mi otevřelo rozespalé stvoření s nešťastným kukučem, že neslyšela budík. Tak jsem zbytek skupiny poslala napřed a já ochotně počkala na svou kamarádku, aby nemusela běžet potom sama. Ale naše zpoždění nakonec nebylo tak hrozné a pan Fache to nakonec tak moc nehrotí. Jeho hodina byla zábavná a poučná a strašně rychle utekla.
V úterý jsem začínala už v 8.15 a to francouzštinou, kterou jsem si zapsala, spolu s Tiborem a taky Andreasem. U vstupního testu jsem měla pocit, že jsem všechno za těch pár měsíců, co jsem fráninu neměla, zapomněla skoro všechno. Obzvláště, když byl překlad z angličtiny do francouzštiny. To vám byla prdel lidi. :D Ale myslím, že to bude předmět v pohodě, máme na něj takovou mladou holčinu, která sama asi neví, jak má učit a není si v hodně věcech jistá, takže to nebude taková zabíračka, jak jsem si na začátku hodiny myslela. Ovšem po francouzštině přišel Global business today a to bylo maso lidi. Doufám, že to bylo jenom tím, že jsem seděla vzadu mezi skupinkou kluků, co mi připomínali spíše obtížný hlučící hmyz než exchange studenti, ale skoro nic jsem neslyšela a to co jsem slyšela, tak tomu jsem moc nerozuměla. Cha, to bude velmi zajímavý předmět. Ale co jsem pochytila je, že máme mít na 24.1 prezentaci ve skupinkách a já jsem se svým tutorem Li Ji a dvěma Finy (holkou a klukem). Dostala jsem jednu část, kterou do příštího úterý musím zpracovat, a potom to dáme nějak na papír - další šok, nechce prezentaci v PowerPointu, ale na papíře, celá žhavá opravdu, tady kupovat finské časopisy, vystřihovat si obrázky a malovat… ale co už, nějak to snad zmáknem.
Ve středu jsem měla celý dne volno a to jsem si náležitě užila. Z postele jsem vylezla až když jsem šla na oběd, takže někdy kolem jedenácté :D. A potom jsem až do večeře byla v posteli a brouzdala po netu a dělala různé jiné kraviny, kterými jsme zabila čas. Následující den, jsem měla opět francouzštinu, ale jenom od 8.15 do 9.00 to je prosím jediný předmět, který ve čtvrtek mám. Takže když jsem se kolem půl desáté vrátila domů, zjistila jsem, že všechny moje spolubydlící ještě spí, čemuž jsem se jenom pousmála a snažila jsem se být co nejtišeji, abych je neprobudila. Poslední pracovní den tohoto týdne jsem měla opět Cultural factors a zjišťuji, ž toho pána mám čím dál tím raději, i když jsem zjistila, že asi nejsem Čech. Dával nám otázky z různého okruhu a já vždy odpověděla opačně než Češi, kteří byli zahrnuti do průzkumu, jehož výsledky nám ukazoval. Nevím, o čem to svědčí, ale řekla bych, že o tom, že se Češi ze sebe snaží udělat něco, co nejsou. Bohužel, tohle je klasika, se kterou nic neudělám, když mě to trochu mrzí. Nikdy nejsme sami sebou a snažíme se být lepší. Project management, který jsem měla mít odpoledne tento týden nebyl, takže o jeho osudech rozhodnu až příští týden, ale asi na něm zůstanu, když Petr tak hezky prosil :D.
V pátek jsme končili ve škole v 11.30, takže jsem si tak akorát zašli na oběd a domluvili se, že společně půjdeme na večeři. Hej tohle se může stát opravdu jenom mě :D. Oblíky jsme se a vydaly se na večeři jako každý den v 15.30 a asi v polovině naší cesty jsme potkali Vincenta, který se vracel ze školy (chudák si nevšiml, že dneska project management nebyl a čekal tam na něho), a oznámil nám, že školní kantýna, kam jsme měly namířeno, v pátek zavírá už v jednu odpo. No byly jsme trochu naštvané a zklamané, ale nezbylo nám nic jiného, než se vydat na zpáteční cestu s vidinou toho, že si musíme uvařit samy… Co dodat pátek třináctého, tentokrát nezklamal. Co jsem tak slyšela, každému se něco ten den stalo :D. Ale cestou domů jsem si aspoň udělala andílka ve sněhu :D.
V průběhu tohoto týdne se v Otokylë (ubytovna na které jsem) konalo 7 párty (počítám to na dny, ne na množství, protože běžně se stává, že je několik párty současně na různých poschodích :D). Takže v normální mluvě to znamená, že se nějaká ta párty konala každý večer od pondělí do neděle :D. Nechápu, jak můžou Francouzi žít, protože navštěvují každou z nich a každý večer se zlili jako prasata. Oni nemůžou být normální smrtelníci :D. Já osobně se účastnila asi 4, stačí mi chodit obden :D. A i to bylo občas moc.
Přes týden se většina těchto akcí konala na 3. poschodí, tedy na patře, kde bydlím, opravdu velmi příjemné, když člověk chce spát a za dveřmi mu křičí ožralci, ale už si začínám zvykat. Já nevím, já jsem tady kvůli studiu, poznání kultury mimo naši republiku a taky kvůli zdokonalení svých chabýt jazykových znalostí, proto nevidím nic zajímavého na tom, že se každý večer zchlastají pomalu do němoty, a když jim dojde alkohol na pokoji, neváhají jet po půlnoci taxi do centra města, kde paří až do rána (bílého ne, protože většinou končí v pět a to je tady ještě tma jak v prdeli). Teď o víkendu to je jiná, to si ráda zajdu taky, ale většinou jsem se omezila jenom na tu roomparty část. Která pro většinu končila opět po půlnoci, kdy se přemisťovali do centra. My pohodlní jsme zůstali na čtvrtém patře a povídali si asi do tří do rána, nebo tak nějak. A vážení stal se HISTORICKÝ OKAMŽIK vrátila jsem se z párty později než Julia, takže jsem se musela snažit, abych ji neprobudila a snad se mi to povedlo, ale pro příště, když někam večer půjdu, budu předpokládat, že se vrátím později a připravím si postel, protože takhle jsem musela po tmě a potichu vypínat notebook, uklízet věci z postele a další věci ;).
Sobotní den jsme prožili tak nějak klidně. Odpoledne jsme se zašly s Tinkou a její novou spolubydlící Katou z Maďarska projít po městě, potom chvíle četby a večer jsem byla pozvána na pancake party do pokoje Nikuš. Bohužel jsem sebou mohla přinést jenom dva jogurty, kdyby někdo chtěl. Sice jsem byla v obchodě, ale já se tam dostala až kolem sedmé a v sobotu zavírali už v šest, takže jsem ovoce a džem bohužel doručit nemohla. Ale aspoň jsem po skončení "hostiny" pomohla hostitelce umýt nádobí, abych aspoň něčím přispěla. Když jsme potom uvažovali co s načatým večerem, rozhodli jsme se, že se zkusíme naučit Texas Holden Pocker. Hrálo nás devět, čtyři holky a pět kluků, s tím, že kluci pravidla znali a my holky ne, takže se nás to snažili naučit. Pravidla jsem chápala rychle, dokonce ani sázky mi nedělaly problém (jako kdo je big blind a kdo je small blind), ale co mi problém trochu dělalo, kdy mám složit a kdy hrát. Byla jsem ráda, že vedle mě seděl Marcin, který mi ochotně pomáhal. Byla to sranda a nakonec jsme u té hry zůstali asi až do jedné do rána, kdy jsme se odebrali do postelí. A vážení??? Historický okamžik podruhé :D. Opět jsem se vrátila později než Julia. Nevěřila jsem svým očím :D.
Probuzení do neděle, ale nebylo tak příjemné. Už v pátek jsem cítila, že ta zima mě dostává, ale nebylo to tak strašné, ale dneska ráno (no ráno, vzbudila jsem se o půl dvanácté)??? V krku mě pálilo, mluvit jsem nemohla a bylo mi fakt mizerně. Takže horký čaj, první pomoc z lékárničky, kterou mě vybavila mamina, a zůstávám v posteli. Dneska žádná párty, žádná procházka a mrazu a sněhu…
Takže, tohle byl můj druhý týden prožitý tady na severu Evropy. Nějak se mi tomu nechce věřit. Mám pocit, že jsem přijela teprve před pár dny. Strašně rychle mi to tady utíká. Ani se nenaděju a už zase budu balit (činnost, kterou nedělám moc ráda) na cestu domů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Paddy Sb Paddy Sb | 17. ledna 2012 v 18:32 | Reagovat

mno vidím že to tam teda žije :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama