Týden č. 1

15. ledna 2012 v 14:36 | Tessa |  Zápisky
Tessin první týden ve Finsku :))


Den druhý 4.1.2012
středa
Tak jsem se dnes probudila do temného dne. Když jsem se v 7.30 místního času probudila, všude kolem mne byla neskutečná tma, po bílém dni ani stopy a nám s Julii se opravdu, ale opravdu z těch vyhřátých postelí nechtělo. Nakonec jsme se přemluvily, že hned první den by nebylo zdvořilé přijít pozdě a proto jsme se rychle oblékly do teplého, velmi teplého oblečení, protože ač je tady jenom -7 °C, je tady strašná zima. Je to způsobeno tím, že Finsko je převážně rovinatá země a tudíž vítr, který se prohání krajinou, se nemá o co zpomalit, nabývá na rychlosti, tím na nepříjemnosti a člověk má potom pocit, že je - 15°C.
Všichni studenti, co jsme tady a patříme do stejné skupiny, jsme se domluvili, že do školy půjdeme společně a ač je to k nevíře s Julii jsme neměly žádný problém čas schůzky dodržet, zítra můžeme budík posunout o půl hodinku později. Společně jsme se tedy vydali na cestu do neznáma s úmyslem najít naši školu. Všichni, až na dvě holčiny z Koreje, které se rozhodly jít na vlastní pěst.
Naše skupina došla bez problémů, ale kdybych měla jít zpátky sama, netrefila bych. Absolutně jsem se v té tmě nedokázala zorientovat, kde jsem, a kam mám jít, kam jsem zabočila, no prostě hrůza. Ve škole na nás čekala Piritta, zahraniční koordinátorka, která nám dnes měla popovídat něco o tom, jak to na škole funguje a tak. Sezení začalo velmi zábavně, protože nám rozdávala složky, které byly pro každého jmenovitě a dokážete si představit, jak komicky ta jména komolila? Třeba takové typicky polské jméno Malgorzata(ani já nevím, jak přesně se to píše)? Zasmáli jsme se pořádně, a když jsem přišla na řadu já, dostavila se také druhá salva smíchu. Tentokrát nezkomolila mé jméno, ale když jsem si pro svou složku šla, zakopla jsem o batoh francouzského studenta a málem jsem se tam natáhla jak dlouhá tak široká :D. Na mou obranu byly tam fakt děsně naházené a krom toho, ustála jsem to.
Kolem jedenácté hodiny se konečně rozednilo a zrovna v té době jsme šli s našimi Tutory na prohlídku městečka. Musím uznat, bylo to hezké. Oulu je menší, čisté městečko, kde všichni jezdí na kolech ať je zima, mráz, kroupy nebo já nevím co. Takže jsme se každou chvíli vyhýbali nějakému bláznu, co na tom zmrzlém povrchu jel na kole, s tím, že řidítka držel pouze v jedné ruce a v druhé měl přiložený mobil u ucha a vesele si s někým povídal. Já budu chodit pěšky. Opravdu se nechci dolámat na severu Evropy. To si nechám hezky v bezpečí doma, kde se s tím doktorem v pohodě domluvím, protože jestli jsem dneska na něco přišla, tak na to, že finská angličtina je opravdu, ale opravdu šílená. Už se nemůžu dočkat těch přednášek v angličtině.
Na zpáteční cestě jsme si zašly nakoupit do supermarketu. Krom základních potravin jsem tam šla hlavně pro tři věci - blok na psaní, který jsem zapomněla přibalit, nějaké propisky a hřeben, který rovněž zůstal doma. Zkuste hádat kolik, z těchto tří věcí jsem si přinesla na ubytovnu? Ano hádáte naprosto správně. Ani jednu. Co na to říct. Ale ač je supermarket vzdálen od ubytování cca 25 min chůze, na pokoj jsme přišly dobité jako po maratonu. Nezdá se to, ale člověk se nadře, když se po zmrzlé cestě táhne ještě navíc s taškou a nákupem.
Po chvíli odpočinku jsme se s Julii pustily do úklidu našeho špinavého ubytování. Jul byla rychlejší, vzala si sice větší, ale zato čistější kuchyň a na mě zbyla koupelna. No vážení to bylo něco. Odtok v umyvadle je ucpaný, takže jsem umyvadlo sice vydřela tak, že se leskne, ale voda špatně odtéká, tudíž se všechny nečistoty usazují na povrchu umyvadla. Budeme muset zajít za správcem, aby to nějak opravil. Ovšem nejhorší zážitek dnešního dne bylo čištění sprchy. Odtok byl totálně zanesený. Pochybuju, že ho někdy někdo čistil. Bylo tam plno vlasů, různě zapletených do sebe, postupně již tlejících. Ale ano, přišla jsem na zdroj toho záhadného smradu, který se tady linul včera celým apartmánem. Se zadrženým dechem jsem odtok vyčistila, a Julii naučila asi všechny české nadávky, které znám, zavřela a doufám, že už tuto práci, v takovém rozsahu rozkladu, nebudu muset nikdy více dělat.
Po tomhle nadlidském úkolu jsem se svalila do postele, a ač bylo teprve kolem třetí, už jsem z ní až do večera nevylezla.

Den třetí 5. 1. 2012
čtvrtek
Včera v noci šla Julia na pivo s ostatními, ale já byla opravdu hodně líná vylézat z postele, takže jsem zůstala v klidu, tichu a relativním teple, brouzdat po netu, a dodělávat všechny potřebné věci na dnešek do školy. Nakonec se ukázalo, že jsem udělala celkem dobře, protože se vrátili až kolem druhé ráno a ve škole všichni vypadali dosti jetě. A krom toho, v noci asi kolem 11 dorazila naše třetí spolubydlící, Pavla ze Slovenska. Je to milá holka a snad si budem rozumět. Ale potkávat se budeme jenom doma, protože studuje jinou školu, proto přijeli taky později, oni začínají až 9.1. To je tak nespravedlivé :D. Ona bude mít ještě několik dní volno a my už máme školu, tssssss :D
Ve škole to byla celkem nuda, dělali jsme na počítačích, a zapisovali se do předmětů, nutno podotknout, že jsem byla ztracená mezi finštinou, angličtinou a celkově počítačovou mluvou. Takže jsem to nechala na odpoledne doma, že na to budu mít klid a udělám to…
Teda, to byl alespoň můj plán ještě ve škole. Hmmm chyba lávky. Asi nám taky řádí nějaké strašidlo. Protože včera, když jsme zprovozňovaly internet, fungoval oběma. Odpoledne přestal pracovat Julii, ale já byla v klidu. Ovšem dnes je to naopak. Juliin net funguje bez problémů, ale já se nemůžu napojit. Je to net přes kabel, takže opravdu nevíme, kde nastala chyba, když jsme ani s noťasama nehýbali, ani si neměnily kabely. Doufám, že se to dá dohromady, protože ty předměty potřebuji zapsat no nejpozději zítra, ale kdo mi zaručí? Že zítra zase net pojede mě?
Večer je domluveno, že se půjde do hospody, protože zítra je volný den a nemusíme tudíž spěchat domů, abychom ráno vstali do školy. Ale upřímně nevím, jestli půjdu. Odrazuje mě to, že musím jít min - 30 mrazivou krajinou mezi hustými stromy, abych se dostala nějak do hospody a zpátky to samé. Tam ještě půl bídy, půjdeme všichni dohromady, ale zase nejsem takový pařič, abych tam vydržela až dokonce nějak do tří, nebo čtyř rána. Na to se mám opravdu ráda. Tak uvidím jak to dopadne, možná se půjdu jenom projít po městě s foťákem, ale vzhledem k tomu, že od rána sněží, nevím, jestli to bude mít cenu.

Den čtvrtý 6. 1. 2012
Pátek
Dnes den volna, ve Finsku mají nějaký svátek, nevím přesně jeho jméno, ale je to fajn. Ráno jsme se domluvily, že půjdeme do města udělat konečně nějaké fotky. Bylo to fajn. Taková dámská jízda pěti holek, protože kluci vyspávali kocovinu ze včerejška. Banda šla do nějaké hospody, kde jedno pivo stálo 5€. Hmmm to by se mi fakt chtělo. Jsem docela ráda, že jsem se včera nikam nedokopala, jsem prostě lenoch. Dneska si možná půjdeme někam sednout a to bych šla taky, včera jsme to slíbila Martině, a sliby se mají přece jenom plnit, ne :D, ale podle toho jak všichni vypadali dneska ráno, nejsem si jistá, že někam půjdou, a nemůžu říct, že by mě to nějak mrzelo. Prostě se mi nikam nechce chodit v té zimě, hromadě sněhu obzvláště když to máme opravdu půl hodiny cesty tam a další půl hodinu zpátky (asi každý poznal, že toto je opravdu ale velmi pádný argument pro můj líný, teplo milovný zadek, že??? :D ).
Po večeři, kdy jsem si povídala s Paulou, Slovenou, co bydlí ve stejném apartmánu jako já (kdyby si to někdo ze zápisu z předchozího dne nepamatoval), jenom ve vedlejším pokoji, někdo zaklepal na dveře. Když jsem otevřela, jenom jsem vytřeštila oči, protože tam stálo asi deset lidí se vším možným s tím, že k nám jdou na room-party. Ještě vědět, že něco takového na pokoji pořádám, že??? :D. A jaké bylo mé udivení, že to pozvání přišlo z mého profilu na FB? Asi mám rozdvojenou osobnost ;). Ale nakonec to byla sranda. Hráli jsme chlastací hru s kartama a já dostala laskavé svolení kluků, že nemusím pít alkohol, ale můžu jej nahradit obyčejnou vodou. Bylo velmi zábavné pozorovat, jak jsou všichni už trochu pod vlivem. Postupem času se začaly zostřovat pravidla, jako např. že když nějaký kluk řekne "you", musí si rty namalovat rudou rtěnkou, kterou do hry propůjčila má zlatá spolubydlící Julia, a když to samé slovo řekne holka, některý z kluků jí černou tužkou na oči namaluje kníra :D. Vzhledem k tomu, že "you" použijeme skoro v každé větě, dokážete si představit, jak jsme asi vypadali, že??? :D. Ale kluci na tom byli hůř, my holky jsme jednak stály při sobě a jednak jsme se opravdu snažily toto slovo nevyslovovat. Vzhledem k tomu, že jsme byli v našem pokoji, snažila jsem se vydržet co nejdéle. Kluci už byli dosti unaveni a kolem půlnoci se na mojí postel nátáhl Tibor a polštářek si neudělal z ničeho jiného, než z mojí maličkosti. To by nebylo tak strašné, ale po chvíli se k němu přidal i Andreas, takže jsem v tu ráno měla v posteli dva chlapy a zbytek z toho měl ohromnou srandu. Obávám se, že do konce pobytu to budu mít na talíři. Ale nutno přiznat, že to jsou kluci velmi pohlední, takže komu by to vadilo, že ano??? :D
Den pátý 7. 1. 2012
Sobota
Dnešek začal slibně. Sebraly jsme se čtyři holky a šly se podívat na písečnou pláž, která tady v Oulu je. Byla to krásná, dlouhá procházka a zasněženou pláž a moře zmrzlé cca 20 metrů, takže jsme se prošli i po něm. Udělali pár fotek a pomalu se vydali zpátky, protože už se opět stmívalo. Ten severský vzduch mě opravdu velmi vyčerpává. Když jsme dorazili na pokoj, uvařila jsem si večeři, hodila sprchu a byla zralá do postele. Protože jsem odmítla jít na párty, která se konala na chodbě v pátém patře. Julii a Martině jsme opravdu odolala a těšila se na klidně strávený večer na facebooku. Asi po hodince se ozvalo zaklepání na dveře - opravdu jsem neměla otevírat ty dveře :D. Stál tam Tibor s Pierrem a začali mě přemlouvat, abych šla s nimi na párty. Dobrých deset minut jsem odolávala, nakonec jsem ale těm jejich štěněčím pohledům neodolala a slíbila, že dorazím. Byla to velmi hlučná párty, kde nešlo skoro nic slyšet, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem šla. Tančily se národní tance Maďarska a Slovenska, ale asi největší úspěch měli Francouzi se svým tanečkem :D. Já si své taky užila, protože kluci mě odmítli pustit kamkoli mimo patro, kde se párty pořádala, takže když jsem si chtěla jít pro vodu do svého pokoje, a měla tu smůlu, že mě ve třetím patře odchytli již zmiňovaní dva spolužáci, Tibor si mě přehodil přes rameno jako pytel brambor a odnesl zpátky na patro páté. Auuuuuuuu :D. Párty se rozpustila asi kolem půlnoci, kdy se většina rozhodla, že pojede do centra do nějakého klubu, ale mně se opravdu nikam nechtělo, takže ještě s pár lidmi jsme zůstala na ubytovně. Byla to taková Česko - Slovensko- Polsko - Maďarsko - Asijská soukromá párty na pokoji kluků. Tam jsem já osobně vydržela asi do dvou do rána, ale to už jsem byla opravdu na odpis, takže jsem se rozloučila a šla spát. Cestou jsem si stihla zlomit nehet až do masa, což mi zaručilo bezesnou noc. Až do rána jsem cítila cukající bolest v něm a když jsem konečně kolem páté usnula, vrátil se zbytek z centra a začali dělat na chodbě strašný randál, takže jsem byla opět vzhůru. Usnula jsem až kolem sedmé ráno, ale za to jsem potom spala až do oběda.

Den šestý 8. 1.2012
Neděle
Po probdělé noci jsem byla ráda, že jsem schopná nějak existovat v angličtině. Nejdelší cesta, kterou jsem dneska podstoupila, byla do kuchyně pro snídani. Celý den jsem zůstala v pyžamu a ležela v posteli. Nabírala síly na zítřejší začátek školy. A náramně jsem si to lenošení užila :D. Bodlo mi to a načerpala jsem trochu sil na nadcházející týden, kdy nám začne škola a k tomu počítám, že se množství společenských akcí moc neomezí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kulicka Kulicka | Web | 15. ledna 2012 v 14:43 | Reagovat

Dobry clanek, mrkni na muj web

2 TePa TePa | Web | 20. března 2012 v 19:30 | Reagovat

Žeru ty synky, co tě nabrali a odnesli na pokoj :D Tak to má být, i když nechápu, proč se musí nutně pařit celý den, co naděláš? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama