Srpen 2008

Jason Isaacs

29. srpna 2008 v 20:07 | Hawaiiiii |  Herci
Pár info o skvělém herci Jasonu Isaacsovi

Ralph Fiennes

26. srpna 2008 v 19:32 | Hawaiiiii |  Herci
Tak a máme tady Voldíka alias Ralpha Fiennese

12. Kdo je Peter?

24. srpna 2008 v 17:37 | tessa |  Povídka "Bez minulosti"
A naše dobrá víla Tessa nám dodala další kapitolku k této povídce:)

Michael Gambon

23. srpna 2008 v 22:17 | Hawaiiiii |  Herci
Pár informaci o herci, který hraje Albuse Brumbála:)

Natalia Tena

21. srpna 2008 v 21:14 | Hawaiiiii |  Herci
Informace o jedné z mých oblibených postav:)

David Thewlis

21. srpna 2008 v 20:57 | Hawaiiiii |  Herci
David Thewlis alias Remus Lupin

Gary Oldman

20. srpna 2008 v 21:32 | Hawaiiiii |  Herci
Gary Oldman alias Sirius Black

Alan Rickman

20. srpna 2008 v 21:06 | Hawaiiiii |  Herci
Celým jménem Alan Sidney Patrick Rickman je po rodičích irsko-velšského původu. Narodil se 21.února 1946 v Hammersmithu v Londýně Bernardu Rickmanovi a Margaret Rickmanové. V té době už žily dva jeho sourozenci. Jeho rodiče pracovali jako dělníci, byli to labouristi. V Alanových osmi letech zemřel jeho otec na rakovinu, a matka se musela sama starat o všechny čtyři své děti, se kterými se přestěhovala na předměstské sídliště, kde si našla práci. Alanu Rickmanovi se zde vůbec nelíbilo a tak byl rád za stipendium na školu s názvem Latymerova střední škola v západním Londýně. A už tam začal se svou divadelní karierou, jeho talent obdivovali i někteří učitelé. Už od dětství rád kreslil a vždy chtěl být umělecký grafik, a proto vystudoval design na Royal Academy of Art a potom tři oky pracoval v Soho jako grafik. A zde se i seznámil s Rimou Horton, svou celoživotní partnerkou, s kterou od roku 1977 bydlí v Londýně na Notting Hillu, ale nikdy si jí nevzal. Paní Hortonová je radní londýnských části Kensington a Chelsea za labouristy, a učí ekonomiku na School of Economics. Když bylo Alanu Rickmanovi dvacet šest rozhodl se přeci jen pro hraní, a tak po získání stipendia začal studovat na Royal Academy of Dramatic Art. Školu navštěvoval dva roky, od roku 1972 a získal hned několik cen. V následující etapě svého života účinkoval v divadlech, rozhlase i televizi. Krátce působil i v Nationa Theathre a pak se stal členem Royal Shakespeare Company, v jejíž inscenaci zaujal rolí vikomta Valmonta. Ve stejné roli se objevil i ba Broadwayi a tam byl za svůj výkon nominován na cenu Tony 1987. Všiml si ho producent akčních filmů Joel Silver, který mu nabídl roli v připravovaném filmu Die Hard (Smrtonosná past). Byl to opravdový úspěch. Divákům se jako Hans Gruber líbil a hlavnímu hrdinovi, kterého hrál Bruce Willis, se lehce vyrovnal. Po tomto úspěchu dostal nabídky do mnoha významných rolí, ale všechny odmítl a vrátil se do Londýna aby mohl hrát v Divadle. Přesto si ale udělal nějaký čas na natáčení filmů. Alan Rickman se v roce 1995 umístil na 34. místě v Anketě o 100 nejpřitažlivějších mužů ve filmové historii magazínu Empira a roku 1997 získal 59. místo ve stejné anketě stejnojmenného časopisu. Hrál mnoho zajímavých a oblíbených rolích, ale zatím hrál jen jednu hlavní roli. Byla to role Franze Antona Mesmera, nazývaného také otec hypnotizmu, ve filmu Mesmer (1994). Pro Rickmana tento snímek hodně znamenal. S úmyslem udělat ho co nejlepší, provedl společně s režisérem Rogerem Spottiswoodem několik změn ve scénáři. To se ale hlavním investorům nelíbilo natolik, že odmítli projekt financovat. Vše odůvodnili tím, že s vyzněním celého díla a především hlavní postavy nesouhlasí. Dokonce řekli, že Alan Rickman není pro roli Mesmera dosti přitažlivý. Spor skončil u soudu, a přesto, že se nakonec peníze sehnaly a film se natočil, do kin se nedostal a skončil jen na videokazetách. Po této nepříjemné záležitosti byl Alan velmi zklamán a dlouho se s tím nemohl vyrovnat. V roce 1997 se Rickman projevil i jako filmový režisér. Za snímek Zimní host dostal mnoho cen a na mnoho jich dostal i nominaci.
Filmografie:
  • 2008 Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Steet - soudce Turpin
  • 2007 The Villa Golitsyn - Willy
  • 2006 Harry Potter a Fénixův řád - prof. Severus Snape
  • 2006 Parfém: Příběh vraha - Richis
  • 2005 Harry Potter a Ohnivý pohár - Profesor Severus Snape
  • 2005 Snowcake - Alex Hughes
  • 2004 Something the Lord Made - Alfred Blalock
  • 2004 Harry Potter a vězeň z Azkabanu - profesor Severus Snape
  • 2003 Love Actually - Harry
  • 2002 Harry Potter a Tajemná komnata /Harry Potter and the Chamber of Secrets/ - profesor Snape
  • 2002 King of the Hill (TV seriál, hlas) - King Philip v epizodě: "Joust Like a Woman"
  • 2001 The Search for John Gissing - John Gissing
  • 2001 Harry Potter a Kámen mudrců /Harry Potter and the Sorcerer's Stone/ - profesor Severus Snape
  • 2001 We Know Where You Live (TV) - Yorkshireman
  • 2001 Do hola? /Blow Dry/ - Phil Allen
  • 2001 Willows (hlavní producent)
  • 2000 Play - muž
  • 2000 Hj?lp, jeg er en fisk (hlas) - Joe
  • 1999 Galaxy Quest /Galaxy Quest/ - Alexander Dane/Dr. Lazarus
  • 1999 Dogma /Dogma/ - Metatron
  • 1998 Temný přístav /Dark Harbor/ - David Weinberg
  • 1998 Judas Kiss - detektiv David Friedman
  • 1997 Zimní host /The Winter Guest/ (režisér, scénárista) - muž na ulici
  • 1996 Michael Collins /Michael Collins/ - Eamon de Valera
  • 1996 Rasputin /Rasputin/ (TV) - Grigori Rasputin
  • 1995 Rozum a cit /Sense and Sensibility/ - plukovník Brandon
  • 1995 Neobvyklé dobrodružství /An Awfully Big Adventure/ - P.L. O'Hara
  • 1994 Mesmer - Franz Anton Mesmer
  • 1993 Fallen Angels (TV seriál) - Dwight Billings v epizodě: "Murder, Obliquely"
  • 1992 Bob Roberts /Bob Roberts/ - Lukas Hart III
  • 1991 Zavří mé oči /Close My Eyes/ - Sinclair
  • 1991 Robin Hood: Král zbojníků /Robin Hood: Prince of Thieves/ - šerif z Nottinghamu
  • 1991 Opravdově, šíleně, hluboce /Truly Madly Deeply/ - Jamie
  • 1991 Closet Land - vyšetřovatel
  • 1990 Quigley u protinožců /Quigley Down Under/ - Elliott Marston, Owner Marston Waters Ranch
  • 1989 Revolutionary Witness (TV) - Jacques Roux
  • 1989 Spirit of Man (TV) - Israel Yates
  • 1989 January Man - Ed
  • 1988 Smrtonosná past I /Die Hard/ - Hans Gruber
  • 1985 Girls on Top (TV seriál) - hlas RADA v epizodách: "Cancel Toast", "Four-Play"
  • 1984 The Barchester Chronicles (TV miniseriál) - Rev. Obadiah Slope
  • 1982 Smiley's People (TV miniseriál) - Brownlow
  • 1980 Thér?se Raquin (TV miniseriál) - Vidal
  • 1978 Romeo and Juliet (TV) - Tybalt
Soubor:Alan Rickman by David Shankbone.jpg

11. To nemyslíte vážně, že? 2/2

14. srpna 2008 v 21:17 | tessa |  Povídka "Bez minulosti"
" Musíme si promluvit." Zasyčel Snape, když Sam vycházela z Velké síně a zatáhl ji do její kabinetu.

" O co ti sakra jde?"

" Mě? Otázka zní o co jde tobě.Chceš mermomocí přivolat Luciuse Malfoye tady do Bradavic? Aby zjistil, že jsi se vrátila?"
" Od kdy ta péče?"
" Sakra Lupinová."
" Promiň. Asi bych ti měla poděkovat." Změnila najednou Sam tón hlasu a profesora lektvar to evidentně zaskočilo.

" Co- cože jsi to řekla?"

" Že ti dlužím omluvu a taky díky. Velké díky, za to, jak jsi mě tehdy před Malfoyem zachránil."

" Lupin ti to řekl?"

" Ne tak docela, něco mi naznačil, zbytek jsem si vybavila sama."
" Fajn. Omluva přijata, děkovat nemusíš, ale radím ti dobře. Malfoy byl tebou úplně posedlý, jestli zjistí, že ses vrátila udělá vše pro to, aby tě dostal. A pokud budeš dál takhle provokovat jeho syna, dřív nebo později se sem rozjede."
" Díky za varování, ale nebudu k tomu parchantovi milá jenom pro to, že je jeho tatíček nehorázný imbecil s mozkem trolla."
" Stále stejná. Ale já tě varoval. Potom za mnou nechoď."
"Proč bych za tebou chodila?"
" Na všechno jsi si ještě nevzpomněla, jak vidím."
" Víš něco co já ne?"
" Řekl bych, že toho zatím vím mnohem víc než ty.A nenadržuj tak těm dvěma pablbům."
" Nemluv tak o nich."
" Fajn, ale stejně si myslím…" jeho proslov přerušilo nesmělé zaklepání na dveře.
" Vstupte." Vyzvala neznámého Sam, ale stále si zkoumavě prohlížela Severuse Snapa. Proč tak náhle její nenávist k němu pohasínala a nahrazovaly ji sympatie?
" Dobrý večer paní profesorko, já…, omlouvám se, přijdu jindy." Vysypal ze sebe Lukas dříve, než byla Sam schopná cokoliv říct a už byl zase na odchodu.
" Počkej. Vrať se, co jsi potřeboval?" usmála se na něj mile a pokynula mu k sedačce.

" Tak já vás nebudu vyrušovat, ale pamatuj, nezasedávaj si na zmijozeláky."

" Začnu o tom přemýšlet, až si ty, přestaneš zasedávat na Nebelvír." Mile se na svého kolegu usmála a zavřela za ním dveře.
" Paní profesorko, já, chtěl jsem se zeptat, jak to, že zrovna já umím kouzlit bez hůlky."
Sam se musela usmát. Byl tak roztomilý, když nevěděl co říct a byl nervózní.
" Já to zdědila po otci. Tuto schopnost získáš většinou jako dědictví po jednom z rodičů."
" Tím chcete říct, že to uměl jeden z našich?"
Teď už Sam nemohla a zasmála se naplno. " Ano Luku, tím chci říct, že kouzlení bez hůlky jsi zdědil po rodičích."
" A paní profesorko?"
" Ano? Máš ještě něco na srdci?"
" Ještě dvě otázky."
" Tak se ptej." Pobídla ho Sam.
" První otázka, musím tu vlastnost nějak trénovat?"
" Ano, aby ses zlepšil, měl bys trénovat."
" A pomůžete mi s tím? Chci říct, vy máte tu schopnost taky, a tak mě napadlo…"
" Ráda tě to pořádně naučím." Sam byla tak šťastná. " A ta druhá otázka?"
" Říkala jste, že znáte Harryho rodiče." Lukas se odmlčel a Sam se sevřel žaludek.

" Tak mě napadlo, musela jste znát i mé rodiče, ne?"

Sam nevěděla jak z téhle situace ven. Nechtěla svému synovi lhát, ale taky mu teď nechtěla říct pravdu. Brumbál měl pravdu, všechno by tím teď jen zhoršila. Rozhodla se tedy pro poloviční pravdu.
" Víš, rád bych ti pomohla, ale já nevím. Tehdy jsem ztratila paměť a teprve teď, posledních pár měsíců zase začínám nacházet svou minulost. Pamatuji si jen na pár úseků své minulosti. Je mi líto."
" Omlouvám se, netušil jsem." Lukas vypadal vyveden z míry.
" Nemáš se za co omlouvat. Nevěděl jsi to, a tvá dedukce byla docela logická. Ale teď už bys měl jít. Zítra se domluvíme na hodinách, ano?"
" Ano, dobrou paní profesorko." Lukas se ve dveřích srazil s profesorem Lupinem.

" Dobrou noc profesore."

" Dobrou noc pane Slimply." Pozdravil ho Remus a zavřel se se Sam v kabinetě.
" Co se stalo? Vypadáš rozrušeně."
" Ptal se mě na své rodiče."
" Do háje. A co jsi mu odpověděla?"
" Že nevím co bych mu řekla, že jsem ztratila paměť a zatím se mi vrátilo jen velmi málo vzpomínek."

" Nedokázala jsi mu lhát, co?"

" Bude to polehčující okolnost, až za ním přijdu a řeknu hele Luku, jsem tvá máma."
"Remus se uchechtl. " Jsem tady, protože u Brumbála je Lucy.Prý jsi jí chtěla vidět."
" Jasně. Jdeme." Sam ze svého křesla vyletěla jako by jí bodla vosa a už se hnala do ředitelny s Remusem v patách.
" Brumbále já nechápu proč jsem tady, když to nijak nesouvisí s Lukasem…"
Sam s Remusem stáli za dveřmi ředitelny a poslouchali svou tetu jak mluví s ředitelem Brumbálem. Oba z jejího hlasu poznali nervozitu.
" Jdi tam první, a já potom přijdu, jo?"
" Mám ji na tebe připravit?"
" Chytrej kluk."
" Jseš strašná."
" Remusi, pokud tam teď jen tak vtrhnu tak to s ní namístě sekne."
" Fajn, ty mě jednou zničíš." Povzdechl si Remus a vešel do místnosti.
" Ahoj teto.Jak se vede? Už jsme se dlouho neviděli."
" Remusi? Co ty tady děláš?"
" Taky tě rád vidím."
" Ohhh, odpusť chlapče zlatá, já jenom, nemůžu uvěřit, už tak dlouho jsem tě neviděla."
" Jo, no této víš, těch překvapení bude dneska asi více."
" Jak to myslíš?"
" Našli jsme Saru."
" COŽE?" Sam sice ženu neviděla, ale dokázala si živě představit jak konsternovaně se teď asi tváří. Vždyť všichni měli za to, že je už dávno mrtvá.
" Ano,našli jsme ji v Londýně, ale musím ti něco …"
" Ona, se přidala k nim, že?" Sam byla zmatená. Ke komu se měla přidat? Usoudila, že teta nezkolabuje,když vejde do místnosti a tak sebrala veškerou odvahu a otevřela dveře.
" Ahoj." Pokusila se o úsměv.
" Kde jsi celou tu dobu byla?" teta se na ni utrhla, což Sam nečekala. Čekala cokoli, v hlavě se jí už od rána honily různé scénáře jejich setkání, ale tohle opravdu nečekala.
" Já- "
" Jak se vůbec opovažuješ se vrátit? Po tak dlouhé době. Víš co to udělá s Lukasem? Víš jak mi bylo celou tu dobu,když jsem mu lhala, že se jednou určitě vrátíš, že ho budeš milovat? Že bys ho neopustila, kdybys měla na vybranou?" stará žena na ni začala křičet plná hněvu.
" Ale, vždyť to nebyla lež. Nikdy bych svého syna dobrovolně neopustila." Snažila se bránit Sam.
" Že ne?" otočila se s prosbou v očích na svého bratra.
" A Remus by to měl vědět? Tak kam jsi zmizela? Vždyť mu byly teprve dva měsíce.Jak jsi to mohla udělat?"
" Já nevím."
" Tak ty nevíš? A teď máš tu odvahu se sem jen tak vrátit?"
" A jí jsem měla ráda?" otočila se Sam zase na Remuse.
" Jak si dovoluješ?"
" Já nevím, nevím jak si to dovoluju, nevím kam jsem zmizela, nevím proč jsem zmizela, nevím to, protože jsem si za posledních dvanáct let nevzpomněla na nic ze svého života a nebýt Brumbála, Minervy a Remuse tak pořád žiju v domnění, že jsem obyčejném Mudla, který ztratil paměť." Teď to byla Sam, která křičela a z očí se jí valily horké slzy.
" Cože?" vydechla ohromeně její teta.
" Ty jsi ztratila paměť? Ale jak, proč jsi odešla?"
" Já nevím. Nevím proč a kam jsem zmizela. Před dvanácti lety jsem se vzbudila v lese v zuboženém stavu. Ale kde jsem byla nevím."
" A tu jizvu na tváři?" Sam si sáhla na svou tvář, přes kterou se jí linula dlouhá jizva.
" S tou jsem se už vzbudila v lese.Podobné mám na zádech. Většinu ran tehdy vyhojily bylinky, ale tyhle ne."
" Vypadají jako od ohnivého biče."
" Odpusť holčičko. Odpusť, že jsem si jenom na chvíli mohla myslet, že bys zradila svého muže, své přátele, opustila syna a přidala se k těm zrůdám." Stará žena se rozplakala a pevně uchopila mladou ženu ve svém náručí.
" Lukas bude tak šťastný, až zjistí, že jsi se vrátila."
" Lucy, ale on se to zatím nedozví." Zarazila ji Sam
" Saro, to nemůžeš myslet vážně. Ten chlapec si to zaslouží."
" A co bych mu teď mohla nabídnout? Namohla bych mu dát odpovědi na otázky, které bude mít. Napřed musím najít svojí minulost. Musím zjistit co se stalo, až potom budeme moct být zase spolu."
" Ale…"
" Teto, Sara má pravdu. Teď by to bylo pro oba jenom těžší.A sara dělá obrovské poroky. Věřím, že za pár měsíců si vzpomene a potom, potom bude všechno jako dřív."
" Dobrá, já mu nic neřeknu, ale stejně si myslím, že bys neměla čekat a říct mu to co nejrychleji.
Sam nemohla spát. Už druhou noc jí v hlavě vrtala myšlenka, proč si její teta myslela, že opustila svou rodinu aby se přidala na druhou stranu.
" Remusi? No tak Remusi, spíš?"
" Ehmmm jo."
" Tak se vzbuď,potřebuju s tebou mluvit."
" Dej mi pokoj Siriusi, úkol ti opsat nedám."
" Fajn, bez úkolu se Sírius obejde, vstávej, potřebuju s tebou mluvit."
" Co- cože?" Remus vystřelil do sedu.
" Co tady děláš tak pozdě? Stalo se něco?"
" Spíš brzo, jsou tři ráno. A potřebuju se na něco zeptat."
" Nepočká to do rána?"
" Už je ráno."
" Myslím později, až bude světlo."
" Remusi…" vykouzlila na své tváři dokonalý psí pohled, kterému její bratr neodolal.
" Ach jo. Čekal jsem kdy se konečně přijdeš, ale doufal jsem, že to bude v rozumnější dobu."
Sam se uvelebila v jeho posteli naproti němu.
" Proč si teta myslela, že jsem se přidala na druhou stranu?"
" No tak Remusi."
" Jo, jasně. Kvůli Severusovi."
" Snapemu? Proč?"
" On ti to neřekl?"
" Ne, co mi měl říct?"
" Po tom incidentu s Malfoyem jste se docela spřátelili. Sírius na něho hrozně žárlil. Jednou jste se kvůli tomu dokonce rozešli, ale potom jste se zase usmířili.Prostě a jednoduše, když jsi zmizela, tak ve stejné době se provalilo, že je Severu na straně Pána zla. A teta si myslela, že jsi se tam taky přidala. My ostatní jsme to dokonale odmítli. Hlavně Sírius. Věřil ti."
Sam chvíli přemýšlela, než se zase zeptala.
" A ty tomu věříš?"
" Čemu? Že jsi byla na straně zla?"
" Ano."
" Ne."
" Jak to?"
" Jak to myslíš?"
" Jak to, že nevěříš, že jsem byla na straně zla, když vlastně ani já sama nevím…"
" Jsem tvůj bratr."
"…"
" Prostě to cítím. Vím, že ty bys na jeho stranu nikdy nešla. Raději bys zemřela, než abys zradila svou rodinu."
Sam se do očí už zase vedraly slzy a pevně Rema objala. Potom si spolu povídali až do rána. Remus jí vyprávěl spoustu lumpáren, které jako děti a studenti prováděli a Sam byla šťastná, protože na většinu těch historek si vzpomínala jako by se staly včera.

11. To nemyslíte vážně, že? 1/2

14. srpna 2008 v 21:17 | tessa |  Povídka "Bez minulosti"
" Saro, mohla bys na chvíli počkat?"
" Ano profesore Brumbále?"
" Remus mi řekl, že jsi se dozvěděla o Lukovi, chtěl jsem se zeptat co hodláš udělat?"
" Já nevím. Říct mu pravdu?" Sam se zarazila. Jak asi zareaguje,když za ním přijde jeho nová učitelka a oznámí mu, že je jeho matka, kterou nepoznal?"
" Víš, myslel jsem, tedy chtěl jsem ti navrhnout, abys s tím odhalením ještě chvíli počkala."
" To nemyslíte vážně, že ne?"
" Saro, pokus se to pochopit. Napřed si musíš sama uspořádat život. Až budeš vědět kdo jsi, budeš pro svého syna užitečnější, než teď, když ani pořádně nevíš kdo jsi. Co bys mu odpověděla,kdyby se tě teď zeptal kde jsi celé ty roky byla? Proč jsi ho nevychovala? Proč jsi tady nebyla když si poprvé rozbil koleno, když šel do školy?"
" Chcete ve mně vyvolat pocit vinny, že jsem zapomněla na svého syna? Že jsem mizerná matka?"
Sam ztratila nervy. Brumbál byl poslední člověk od kterého by čekala výčitky.
" Ne, to ne Saro, myslím, že bys byla vynikající matka, kdybys měla příležitost, jenom si myslím, že až si vzpomeneš na celou minulost, bude to lepší. Dokážeš mu potom odpovědět na všechny otázky týkající se tebe a jeho otce. Teď byste v tom měli jenom větší zmatek - Oba." Profesor vypadal ustaraně.
" Asi máte pravdu. Tak co mám, ale dělat?"
" Co nejrychleji si vzpomenout na svou minulost."
" Ale jak? Mám to pořád v kouscích. Období před školou, když jsem byla ještě malá holka už jakž takž mám. Vím co se stalo, dokonce jsme si vzpomněla na rodiče, ale období školy a po škole, tam mám pořád jenom kousky."
" To přijde. Takže říkáš, že na rodiče a na to, co se stalo před školou už víš? Od kdy?"
"Kousky jsem skládala už dlouho, ale po tom co mi včera řekl Rem jak rodiče zahynuli, já nevím v noci se mi to tak nějak spojilo v jeden kus. Zdál se mi sen, jako bych prožila znovu celé dětství. Od narození až po smrt rodičů.
Zní to blbě, co?" Sam se nervózně usmála.
" Ne, vůbec. Zní to velmi logicky. A je dobře, že jednu část svého života už máš zpátky."
" Jo,ale tu nejméně podstatnou."
" Ne v tom se pleteš. Máš zpátky tu nejpodstatnější část. Já věřím, že dětství je to nejdůležitější období. Že vzpomínky na toto období jsou ty nejdůležitější v celém životě."

" Děkuji profesore."

" Není vůbec zač Saro. A prosím, neříkej ještě Lukovi nic."
" Dobrá. Promluvím s ním, až budu vědět vše o minulosti. Ale profesore? Lucy ví, že jsem tady?"

" Ne."

" Můžete ji pozvat do Bradavic? Byla bych ráda, kdyby to věděla."
" Jistě. Ještě dnes jí pošlu sovu aby dorazila, nejlépe ještě dnes."
" Děkuji."
Odpoledne proběhlo poklidně. Klub soubojů měla se čtvrťáky a ti byli celkem v klidu. Když procházela kolem knihovny zaslechla zajímavý rozhovor.
" Ale musíte uznat, že je divná.Vždyť kouzlí bez hůlky.A to jak se představila…."
" A na trestu nabízí máslový ležák."
" Místo abyste byli rádi, ji tady pomlouváte, vždyť je super. A její manžel taky."
" Není to její manžel."
" Jak to? Jmenují se stejně."
" Filch jí včera řekl slečno."
" Ale to nic neznamená. Filch je blbec bez mozku. Dokonce bych tvrdil, že Trollové maj větší mozek než on." Sam s musela usmát, ta holka jí byla čím dál víc sympatická.
" Proč by to nebylo možné Hermiono?"
" Hermi má pravdu. Je moc krásná na to aby nebyla vdaná."
" Remus je můj bratr.Lépe řečeno mé dvojče." Vstoupila Sam s úsměvem do místnosti. Všichni dotyční sebou trhli a vypadali jako by viděli ducha.

" Moc se omlouváme paní profesorko. My, jenom jsme tak…"

" Probírali nové profesory. Já vás chápu. A děkuji pane Weasly. Jsem poctěna vaší poznámkou." Fred, kterému, tato věta byla určena zčervenal jako rajče.
" No já vás nechám aby jste mohli pokračovat v debatě, ale nezapomeňte na večeři."
" Paní profesorko?"
" Ano slečno Grangerová?"
" Jak to, že kouzlíte bez hůlky? Tedy, při první hodině, to jak jste, myslím…, chci tím říct, že…"
" Pokročilá magie pro nadané kouzelníky. Někteří kouzelníci dokážou čarovat bez hůlky. Na to jste se mě chtěla zeptat, ne?"
" Tak k čemu vám je?"
" K matení soupeře pane Pottere."
" A jak se pozná, že umíte čarovat bez hůlky."
" Když si jste vědom, že hůlkou špatně mácháte a přesto se vám kouzlo povede pane Slipmly. Nejlepší na vyzkoušení je levitační kouzlo." Mrkla na Luka a opustila knihovnu.
" Co tak šťastně?"
" Myslím, že Luk umí čarovat bez hůlky po mě."
" Jak to víš?"
" Byl až moc zvědavý jak se pozná, že ty schopnosti má. A mám plán jak to zjistit."
" Jak to chceš udělat?"
" Říkal jsi, že jsme oba byli hrozně zvědaví.
Myslím tím já a Sírius…" objasnila, když viděla nechápavý pohled svého bratra.

" Ano až neuvěřitelně."

" Fajn, takže náš syn by měl mít tuto vlastnost po nás. Trpělivost neměl po kom zdědit."
" To je pravda."
" Tak pojď za mnou." Vzala Remuse a šla s ním zpátky ke knihovně. Přišli právě v čas. Skupinka studentů právě vycházela na večeři. Vysoký mladík s havraními vlasy si všiml bílého pírka ležícího na podlaze.
" Jděte napřed, něco jsme si zapomněl." Prohodil ke kamarádům a když odešli za roh, vytáhl hůlku a pronesl formulku: "Wingardio Leviósa" záměrně udělal chybný tah hůlkou a svou mysl soustředil na pírko. To se začalo vrnět a pochvíli vzlétlo asi deset centimetrů nad podlahu. Potom zase spadlo.
" Umím čarovat bez hůlky. Super." Zaradoval se Luk a utíkal za ostatníma.

" Takže?"

" Paráda."
" Proč tě tak potěšilo, že umí čarovat bez hůlky? Máš něco v plánu?"
" Jo. Tyhle schopnosti se musí trénovat. Napadl mě takové malé doučování."
" Saro…"
" Co? Nemyslíš, že je to dobrý nápad? Trávit více času se synem? Moc dlouho jsem s ním být nemohla. Brumbálovi jsem slíbila, že mu zatím nic neřeknu,ale to neznamená, že se mu musím vyhýbat, ne? A krom toho, tahle vlastnost se mu bude v životě hodně hodit."
" Asi máš pravdu." Souhlasil Rem a společně se vydali na večeři.
Při večeři si Sam všimla, že ji někdo pozoruje. Srdce ji poskočilo. Zvedla zrak od svého talíře a pohledem vyhledala jistého nebelvírského studenta třetího ročníku, ale ten se zabíral svým talířem a bavil se se svými přáteli. Sam posmutněla a přelétla pohledem po celé Síni, aby zjistila, kdo že jí to pozoruje. Její pohled se střetl s temně černým pohledem, sedícím u stejného stolu jako ona.
" Proč mě sakra pozoruje Snape?" pomyslela si v duchu a snažila se jeho pohledy ignorovat.

46. A zase nic...

12. srpna 2008 v 16:55 | tessa |  Povídka "Boj o lásku"
Uběhlo už několik měsíců od událostí o Vánocích. Příroda se už probudila ze zimního spánku a do korun stromů se začali vracet ptáci, kteří na podzim odletěli do teplých krajů. Tonks seděla na břehu jezera a pozorovala klidnou hladinu stejně jako už tolikrát za tu dobu co se vrátila do Prasinek.
" Je tady krásně, viď?"
" Dobré odpoledne pane profesore."
" Už nejsem tvůj profesor."
" Ano já vím, ale nemůžu si na to zvyknout."
" Tonks, v poslední době jsem si všiml, že se s tebou něco děje."
" Ano, a vy víte i důvod." Vytušila Tonks.
" Tuším."
" Jak se má?"
" Zvládá to dobře. Je ve velmi nebezpečném prostředí a obávám se, že bude jeho mise neúspěšná, ale Remus se nevzdává."
" Ale to, neznamená to,…"
" To jsi slyšet nechtěla, že? Neboj Removi e tam nic nestane.Ale ta zpráva o tobě a panu O´Connelovi, ta se ho dotkla."
" Chtěla jsem mu to vysvětlit, ale zmizel."
" Ano, vztahy jsou velmi složité, ale musíš věřit a doufat. Pokud si jste souzeni, dříve či později se to mezi vámi vyřeší."
" Děkuji."
Zůstala zase osamělá na břehu jezera, ale tentokrát se jí dýchalo lépe. Rozhovor s bývalým ředitelem zase zapálil plamínek naděje v její duši.
" Já se na to vykašlu. Už stárnu."
" Hestie? Co se děje?"
" Jsem utahaná jako pes. Ty věčné hlídky mě jednou zničí."
" Mám si tu noční hlídku vzít za tebe?"
" Tonks, máš svoje hlídky, to po tobě nemůžu chtít."
" Prosím tě. Zvládnu to v pohodě. Teď projdu Bradavice a potom sejdu zase tady do Prasinek. Stejně se mi nechce spát. A musím vymyslet jak se spojím s Remem a konečně mu to vysvětlím."
" Ale, co ta naděje v tvém hlase?"
" Dneska jsem u jezera mluvila s Brumbálem."
" Opravdu ti to nebude vadit?"
" Opravdu. Jdi se vyspat. Já si dám kafe, převlíknu se a vyrazím."
" Díky Tonks."
" Nemáš zač, dneska to vypadá na jasnou noc a víš jak krásná je jarní obloha?"
" Od kdy jsi romantička?"
" Nejsem, ale noční nebe mám ráda už od dětství. Asi to máme v rodě." Pokrčila Tonks rameny a vyběhla po schodech do svého pokoje, aby si vzala svetr pod svůj plášť. Byl teprve začátek dubna a noci byly ještě chladné.
Celá hlídka probíhala bez problémů. Tonks už několikrát prošla celé Bradavice od Hybridovy boudy po hlavní bránu a celé Prasinky. Už byly tři hodiny ráno a Tonks si všimla, že za zapovězeným lesem už je jemná linie světla, která prozrazovala, že se blíží svítání.
Zrovna procházela kolem Prasečí hlavy, když zaslechla nějaké hlasy vycházejících z postranní uličky u Rozmetiny hospody. Potichu vytáhla hůlku a vydala se blíže. Po chvíli rozpoznala tři osoby zahalené v pláštích s kápí přes hlavu o něčem se dohadovali.
" To nemůžeš myslet vážně. Jak dlouho to bude ještě trvat.Měl jsi jasné rozkazy."
" Já za to opravdu nemůžu. Dva pokusy už selhaly."
" To ale pána vůbec nezajímá. Jsi stejně k ničemu jako tvůj otec."
" Povede se to, určitě, jen potřebuji více času."
" A jak to pokračuje s tím ostatním?"
" Už to skoro mám. Pár posledních úprav a bude vše připraveno."
" Dobrá, čekej na signál."
Tonks jednoho ze zakuklenců zneškodnila ze zálohy, ale tím na sebe upoutala pozornost dalších dvou.
" Sakra." Zanadával jeden z nich a vyslal na ni kletbu, kterou hravě vykryla a poslala další dvě zpět. Bojovali neúprosně, ale druhý jako by mu něco bránilo zaútočit. Jenom se bránil, nebo na ni sesílal slabší kouzla, která Tonks bez problémů vykryla.
" Tak co je s tebou, zaútoč konečně." Zařval ten první mezi zasíláním kleteb a vykrýváním protiútoku.
Už se zdálo, že to má Tonks vyhráno. Mladší ze zakuklenců se stále neměl k útoku a staršímu docházely síly.Chystala se k poslednímu útoku, když ucítila tupý náraz do hlavy a skácela se k zemi.
" Dobré ráno, všichni jsme o tebe měli strach.Jak se cítíš?"
" Jako po týdenním flámu. Hrozně mě bolí hlava. Hestie kde to jsem?"
" V Bradavicích na ošetřovně."
" Jasně, říkala jsem si, že to tady znám." Tonks se pokusila posadit, ale starostlivé ruce jí zarazily zpátky.
" Musíš ležet. Na chodbě jsou členové řádu. Chtěli s tebou potom mluvit."
" Tak je pusť dovnitř."
" Ale…"
" Žádné ale. Prostě je zavolej, prosím." Když se Hestie obrátila a vydala se na chodbu Tonks se vzepřela na loktech a pokusila se posadit.
" Co to u Merlina děláte?" rozkřikla se ošetřovatelka. Tonks zkřivila obličej v bolestnou grimasu. Vysoký hlas madam Pomfreyové jako by se jí zařezával do mozku.
" Okamžitě si zase lehněte. Musíte odpočívat." Pokračovala ošetřovatelka a snažila se zase Tonks zarazit co nejhlouběji do peřin.
" Jsem v pořádku, jenom mě trochu bolí hlava. Pusťte mě." Snažila se Tonks protestovat.
" Byla jste vždy strašně nezodpovědná.Víte co? Mě je to jedno. Dělejte si co chcete,ale když se vám zase přitíží za mnou nechoďte. Za mnou tedy ne." Nakvašeně zapadla zpátky do své kanceláře. Tonks se na její záda zaksychtila a pohled stočila na členy řádu, kteří se mezi tím dostavili k její posteli. Byli zde Alastor Moody, Kingsley Pastorek, Brumbál a k Dořině radosti Remus, který se tvářil ustaraně.
" Fajn, co se stalo? Kolik jich bylo, že tě zneškodnili?" začal Moody.
" Byli tři. Teda aspoň myslím."
" Jenom tři zakuklenci bez mozku? A to jsi je nezvládla? Na co jsi u Merlina myslela?" začal nadávat Moody.
" Pošuku nechtěl by ses klidnit?" okřikla ho Hestie.
" Co? Jednoho měla zneškodnit ze zálohy a na dva by snad už stačit mohla." rozčilovat se Pošuk dále.
" A jak asi myslíš, že jsem to udělala? Stoupla jsem si mezi ně a začali si povídat? Jistě, že jsem jednoho zneškodnila ze zálohy, a ten druhý neútočil, takže to bylo v poho. Vyhrávala jsem, už jsem je skoro měla, jenomže mě najednou někdo praštil ze zadu." Rozčilovala se Tonks.
" Jak jsi ho zneškodnila, když se probudil?" začal se Moody zase rozčilovat. " To jsem tě opravdu nic nenaučil?"
" Neprobudil se. Byl to někdo další." Vysvětlila Tonks a chytila se za spánek.
" Je ti dobře?" strachovala se Hestie.
" Jo, jenom mě hrozně bolí hlava. Jako by mě bacil kamenem."
" Flaškou." Promluvil poprvé Remus.
" Čím?" vytřeštila oči Tonks.
" Na místě,kde tě Hestie našla jsem objevil střepy z flašky.N střepech byla ještě krev." Vysvětlil.
" Odkdy smrtijedi používaj místo zakázaných kleteb na zneškodnění nepřítele flašky?"
" Možná to nebyl smrtijed." Podotkl Brumbál.
" Tak kdo?" pohledy všech přítomných se upíraly na ředitele.
" To nevím. Ale teď už půjdeme. Musíš odpočívat." Usmál se ředitel a všechny slušně vykopal z ošetřovny. Tonks zachytila Removu ruku.
" Počkej na chvíli, prosím."
" Asi by tady měl být spíš tvůj snoubenec."
" Chceš se na něj pasovat?" usmála se na něj, ale jeho ruku nepustila.
" Co prosím?" vytřeštil Remus oči.
" Kdyby si nebyl takovej paličák,mohli jsme si to vysvětlit už o Vánocích.
" Co si vysvětlit?"
" To s tou svatbou."
" Aha, kdy to chystáte?"
" Remusi. Sakra, mohl bys mě chvíli poslouchat? Fakt mě bolí hlava a takový kraviny se mi poslouchat nechtěj." Utrhla se na něj Tonks a donutila ho posadit se.
" Chris mě sice požádal o ruku, ale když vám to Ginny běžela oznámit neslyšela moji odpověď."
" Která zněla?"
"Která zněla NE. Já si Chrise nechtěla vzít. Vždyť jsme spolu ani pořádně nechodili."
" V Londýně to vypadalo jinak."
" A kdo za to asi může?"
" Hele nesváděj to na mě."
" Ne? Kdo mě opustil? Kdo mi pořád říkal, že na tebe mám zapomenout? Tak jsem to zkoušela. Jenomže marně."
Tonks si ho k sobě přitáhla a jemně ho políbila na tvář. Když zjistila, že se nijak nebrání, prohloubila polibek. V žaludku ji vybuchl ohňostroj.V Remusově náruči úplně zapomněla na tisíce permoníků, kteří se právě činili v její hlavě a nechávala se unášet krásou okamžiku. Až do okamžiku, kdy se Remus probral.
" Ne, to nejde. To není správné. Jsem to co jsem. Se mou bys nebyla šťastná. Už musím."
" Remusi, ale…"
" Ne, už jsme o tom mluvili." Vytrhl se Tonks z náruče a zmizel.

10. Další muž na scéně

12. srpna 2008 v 16:44 | tessa |  Povídka "Bez minulosti"
" Dobré ráno studenti. Jak jste již včera u večeře mohli pochytit jmenuji se profesor Lupin a tento rok vás budu učit obranu proti černé magii, ale než začneme přenechám slovo své kolegyni, aby vám objasnila pravidla klubu soubojů." Ujal se slova Remus, jakmile se všichni ve třídě uklidnili. Poté povstala Sam a celou třídu si důkladně prohlédla.
" I já vám přeji dobré ráno. Ti z vás kteří včera nepostřehli mé jméno, jmenuji se Sam, ehm teda Sara Lupinová a budu vás mít na souboje. Vy jste třetí ročníky, takže se budeme vídat každou středu od čtyř do šesti."
" Ale Brumbál říkal, že je to kroužek." Ozval se ze zadní lavice povýšenecký hlas Draca Malfoye.
" Pane Malfoy, vám nestačil náš včerejší rozhovor? Takže to pro dnešek bude 10 bodů za vyrušování. Příště to bude víc. Pokud opět zapomenete zvednout ruku a počkat až vás vyzvu." Zpražila ho Sam nenávistným pohledem.
" Sice je to vedeno jako kroužek, ale povinný, což pro vás znamená, že nepřítomnost je podmíněna oznámením madam Pomfreyové. Doufám, že je to všem jasné."
" Ano paní profesorko." Ozval se za všechny Malfoy a měřil si svou novou profesorku stejným pohledem jako před pár okamžiky ona jej.
" Takže, a teď jak to bude probíhat. Profesor Lupin byl tak laskavý a svolil, abych vás již teď rozdělil do dvojic, ve kterých budete po dobu jednoho měsíce bojovat. Poté se utvoří nové dvojice." Sam byla přerušena šepotem studentů a domlouváním si dvojic.
Když se během pár minut nikdo neměl k utišení jednoduše mávla hůlkou a všichni najednou ztichli. V jejich tvářích bylo vidět zděšení, když otevírali ústa, ale nevycházelo z nich nic víc než vydechovaný vzduch.
" Takže je tady konečně ticho a já můžu pokračovat." Pokračovala Sam a všichni na ni upnuli své zraky. Sam se jen usmála a pokračovala.
" Dvojice se budou losovat. Bude to vždy student nebelvíru a zmiozelu."
" Ale paní profesorko, to nemůžete myslet vážně?" vykřikl Harry Potter a až po vyřčení protestu mu došlo, že může mluvit. Všichni na svou novou profesorku koukali jak na přízrak. Jak to udělala? Vždyť ani ona, ani její kolega nepoužili hůlky.
" Zrovna od vás mě to překvapuje pane Pottere. Myslela bych, že vy neodmítnete jakoukoliv příležitost bojovat se zmiozelem." Měřila si Harryho zkoumavým pohledem.
" Omlouvám se paní profesorko." Opět se posadil a podíval se na své přátelé.
" Tak začneme s rozdělováním. Zde jsou dvě misky. Červená je miska nebelvíru, zelená je zmiozelu. Jsou v ní jména všech studentů. A nutno dodat, že jsou misky začarovány tak, že vybírají studenty stejného pohlaví, aby byly síly vyrovnány, i když já osobně si myslím, že pohlaví nehraje žádnou roli." Uchechtla se mávla hůlkou. Z misek vyletěli dva kusy pergamenu.
Hermiona Grangerová X Pensy Parkinsnová
Ron Weasly X Lumpius Smith
Harry Potter X Draco Malfoy
Neville Longbotton X Marcus Goyl
Lukas Slimply X Victorus Toul
Tak to pokračovalo dokud nebyly všechny dvojce dány. Sam si všimla, jak po sobě sví noví soupeři nenávistně pokukují. A rozhodně to nebyli pouze věční rivalové Harry Potter a Draco Malfoy.
" Dobrá, takže to bychom měli. Budu se na vás těšit ve středu. Nezapomeňte. A teď vás nechám panu profesoru. Nashledanou." Rozloučila se a s úsměvem na rtech se otočila ke studentům zády a začala si balit věci.
" To jsi udělala schválně?" naklonil se k ní její bratr.
" Co myslíš? Kdyby proti sobě bojovali přátelé, nikdy by ze sebe nedostali nejvíce."
" Myslím Harryho s Dracem. Myslíš, že je to rozumný nápad?"
" Nevím, ale něco mi říká, že ten nejlepší."
" Snad se nepleteš." S tím se otočil ke studentům a začal svoji hodinu a Sam se vydala k prvákům, oznámit jim, že jejich první hodiny budou už ten den odpoledne.
" Tak co? Jak je? Od pondělí jsme neměly čas si pořádně popovídat." Sam s Minervou zrovna seděly u ní v kabinetě. Byla středa večer a Minerva právě nabízela Sam láhev Máslového ležáku.
" Teď bych spíš potřebovala Ohnivou whisky." Podotkla Sam, ale láhev si vzala.
" Co se stalo? Klub nejde tak jak jsi předpokládala?"
" Já něco předpokládala? Spadla jsem do toho tak nějak sama."
" Ano to máš asi pravdu. Co se tedy stalo?"
" Za chvíli u mě má trest šest studentů."
"Tak málo? A kteří smím-li se zeptat?" usmála se Minerva.
"Slimply, Potter, Malfoy, Toul a Creb s Goylem."
" U Merlina co se na té hodině stalo?"
" No Malfoy a ty jeho gorily to maj ještě za včerejšek, kdy jsme je nachytala jak otravinou Hermionu a Harry s Lukasem to maj za dnešek, kdy se bili ještě před začátkem hodiny, tudíž se Malfoy s Toulem kroužku vůbec nezúčastnili, protože strávili podvečer na ošetřovně."
" Nemyslím si, ž eto byl dobrý nápad dát ty čtyři proti sobě. Zaprotestovala Minerva.
"Proč myslíš?"
" Já…, totiž, musím ti něco říct." Přerušilo jí zaklepání na dveře následné nadávky z chodby.
" Co se to tady děje?" rozkřikla se Sam, aby chlapce utišila.
Ve stejné chvíli dorazil i školník Bradavic, pan Filch.
" Slečno Lupinová?"
" Pane Filchi.Postaráte se o tyto tři mladíky? Jistě pro ně vyberete ten správný trest, jak to umíte jenom vy." Mile se na něj usmála a pokynula zmijozelským aby ho následovali. Filch se na ni nedůvěřivě podíval.
" To jistě víte z vlastní zkušenosti." A spolu s chlapci opustil jejich společnost.
" Tak a co s vámi dvěma?" prohlídla si zbývající provinilce.
" Pojďte do kabinetu, tam už něco vymyslíme. A Minervo,my se uvidíme zítra u snídaně."
Minerva odešla a Sam pokynula svým dvěma hostům, aby se posadili.
" Můžete mi vysvětlit, co vás na tolik vytočilo, že jste ty dva tak zřídili? Toul se ještě nevrátil z ošetřovny a Malfoy taky vypadal dost slušně." Sam jen velmi těžko zakrývala jak moc dobře se baví.
" Víte paní profesorko…" začal Harry, ale Lukas ho předběhl.
" Brali si do pusy naše rodiče."
" Vaše rodiče?" zajímala se Sam.
" Ano, ani jeden z nás je nepoznal a Malfoy a Toul toho zneužívají." Odhodlal se i Harry.
" Dáte si ležák?"
" Co-co prosím?" zarazili se oba.
" Ptám se, jestli si dáte máslový ležák." Zopakovala Sam svou otázku.
" ale paní profesorko, máme trest."
" Ti dva si to zasloužili. Proč bych vás trestala? Ale nikomu to radši neříkejte. Mohli by si myslet, že naddržuju Nebelvíru."
" A ne?" ulítlo Lukovi.
" Pane Slimple, jste dost drzý, víte o tom?"
" Teta říká, že to mám po rodičích. Taky to byli prý nezkrotné živly. Stejně jako já."
" Co se s nimi stalo?"
" Nevím. Teta mi to nikdy neřekla. Jenom vím, že jsou živí a jednou se vrátí."
Sam se zadívala do jeho očí. Byly jí tak povědomé. Čokoládové,velké oči, snědá pokožka a černé dlouhé, vlasy lhostejně,ale přece elegantně spadající na ramena. Ten chlapec jí byl tak povědomý, srdce jí poskočilo. Neznala ho, ale oblíbila si ho.
" A kdo je tvoje teta?"
" Lucy Sliplyová. Jméno mám po ní.Ani nevím proč. Vždycky říkala, ž je to tak lepší."
" Lucy, ale notak. Není zas tak špatný."
" Je úplně stejný jako. Nezodpovědný, lehkomyslný,.."
" Ideální partie."
" Saro, jseš si jistá, že je to ten pravý chlap do života?"
" Jsem si naprosto jistá, že mě miluje a já miluju jeho.To mi stačí."
" Dobře, doufám, že toho jednou nebudeš litovat. Vašim rodičům jsem slíbila, že se o vás postarám."
" A postarala jsi se. Vychovala jsi nás dobře."
" Dobře Saro, doufám, že se Siriusem budeš šťastná."
"Ano, myslím, že tvoje teta má s tím jménem pravdu. A tví rodiče, určitě se jednou vrátí." Usmála se na něj a upila ze své flašky.
" Máš štěstí. Tvoji rodiče jsou na živu. Ti moji ne." Povzdechl si Harry.
" Je mi líto co se stalo tvým rodičům. Byli by na tebe hrdí."
" Za dnešek?"pochyboval Harry.
" No Lilly by tě asi okřikla, že tyhle věčné rozepře se zmijozelem jsou k ničemu, ale James by tě poplácal po zádech a řekl, že to byla dobrá práce." Mrkla na něj a zasmála se.
" Vy jste znala mé rodiče?"
" Ano, chodila jsem s nimi do stejného ročníku."
" Řeknete mi o nich něco? Vůbec si na ně nepamatuji a nikdo mi o nich nechce nic říct."
" Možná příště. Dneska už je pozdě, musíte na kolej." Ukončila tuto konverzaci Sam.
" Ahoj,můžu dále? Ještě nespíš?"
" Ne. Jak probíhal trest?"
" Dobře jsme si popovídali." Sam se posadila na Removu postel a sledovala jak vaří čaj.
" Ty Reme, můžu se na něco zeptat?"
" Jasně, ptej je."
" Co se stalo s rodiči." Remus upustil šálek s čajem na podlahu.
" Jak to myslíš?Co se s nimi stalo?"
" No vybavila se mi další vzpomínka.O Lucy. Děkovala sem jí v ní, že nás dobře vychovala. Tak chci vědět co se stalo s rodiči a kdo to ta Lucy je."
" Aha. No Lucy je naše teta. Sestra naší mámy. Víš rodiče umřeli, když nám bylo jedenáct."
" Co se ji stalo?"
" Voldemort."
" Aha." Na chvíli se rozhostilo v místnosti ticho. Oba popíjeli čas, když Sam zase prolomila ticho.
" a kdo je Lukas?" to se Remus zadusil. Po notné chvíli,kdy byl červený až za ušima a z očí mu tryskaly slzy se konečně uklidnil.
" Jaký Lukas?"
" Lukas Slimply. Ten Lukas, který chodí do třetího ročníku, ten Lukas, který žije u Lucy, ten Lukas jehož rodiče zmizeli a jednou se pro něho vrátí."
" Saro já…"
" Remusi, kdo to je?" přerušila svého bratra. Věděla, že pokud by mu poskytla čas vymyslel by si nějakou výmluvu nebo lež a to nechtěla. Chtěla znát pravdu
" Je to tvůj a Siriusův syn."

Nejoblíbenější postava-2část

6. srpna 2008 v 20:48 | Hawaiiiii |  Ankety=)
VÝSLEDKY!!!


Nejoblíbenější postava

6. srpna 2008 v 20:47 | Hawaiiiii |  Ankety=)
Určete si koho máte nejraději ze studentů:)

9. Uvítací večeře

6. srpna 2008 v 20:40 | tessa |  Povídka "Bez minulosti"
Tak jo, vzhledem k tomu, že je to devátá kapitola a devítka je i moje šťastné číslo, chtěla jsem poděkovat Moony, že na jejím webu můžu uveřejnit svoje povídky. Díky Ti Moony. A taky jsem chtěla říct (nebo spíš napsat…), že mě těší, že ty moje výplody fantazie někdo čte a necháváte mi komenty. Takže ještě jednou děkuji a už nebudu zdržovat…Doufám, že se bude kapitolka líbit.
9. UVÍTACÍ VEČEŘE
" Dobrý večer studenti, chtěl bych Vás všechny přivítat v novém školním roce opět zde v Bradavicích…"
Profesor Brumbál měl svou každoroční řeč, všichni profesoři seděli na svých místech a pozorovali své žáky, noví studenti už byli rozmístěni do svých kolejí a ze svých místu stolu se nesměle rozhlíželi, ti starší už neomylně očekávali na večeři, ale všichni měli jedno společné. Všem se v hlavách honila myšlenka co nového jim tento rok přinese.
" … a k poslednímu bodu, jistě jste si všichni všimli nových tváří u našeho profesorského stolu. Takže na místo profesora Ketteburna, který se rozhodl jít do důchodu se uvolil přijmout místo profesora hodin péče o kouzelné tvory nikdo jiný než náš Rubius Hagrid. A dalšími profesory jsou Remus Lupin, který Vás letos bude učit Obranu proti černé magii a Sara Lupinová, která bude vést souboje. Což mi připomíná, že jsem se zapomněl asi zmínit, že po loňském úspěchu stále funguje klub soubojů, který bude každý den odpoledne, jednotlivě pro každé ročníky. Podrobnosti se dozvíte v první hodině Obrany proti černé magii. Tak to je ode mne pro tuto chvíli už opravdu vše. Přeji všem dobrou chuť."
Ve stejné chvíli kdy Brumbál dokončil proslov se na stolech objevily hromady jídla a ze všech stran se začalo ozývat cinkání příborů. Sam upoutal jeden student s kulatými brýlemi a jizvou na čele. Byl jí tak strašně povědomý. Nedokázala od něj odtrhnout svůj pohled.
" Ahoj princezno, připravena?"
" Ahoj Jamesi, jasně. Už jsi mě někdy viděl nepřipravenou?"
" Jak kdy a jak na co."
" Na famfrpál. Na co jiného?" škádlivě se zašklebila a dloubla ho loktem do žeber. Oba se zasmáli, popadli svá košťata a vyšli z místnosti.
Vzpomínka se vytratila a ona se opět ocitla na večeři. Student jako by vycítil, že jej někdo pozoruje a vyhledal pohledem ten její. Jejich oči se střetly.
" Jeho oči, ty oči, znala je,ale k téhle tváři ji neseděly. Něco je tady jinak, ale co?" hlavou ji proletěla myšlenka, ale svůj zrak stále neodtrhla.
" Je jim neuvěřitelně podobný." Její bratr se k ní naklonil.
" Co-cože?" vytrhla se Sam z přemýšlení. Odrhla svůj zrak od onoho studenta a podívala se na Reuse.
" Harry. Je hrozně podobný Jamesovi." Upřesnil to s jemným úsměvem na rtech.
" Až na ty oči."
" Ano, ty zdědil po Lily."
" Ničí mě to Remusi."
" Copak?"
" To že si nemůžu vzpomenout na celky. Vždycky jenom útržky, které mi jsou k ničemu."
" To bude dobré sestřičko. Vzpomeneš si na všechno uvidíš. Všechno bude zase jako dřív."
" Už nic nebude jako dřív."
" Saro, co jsou tohle za řeči? Ty jsi v naší rodině ten optimista. Pesimista jsem byl vždycky já." Uličnicky na ni mrkl a oba se pustili do výtečné večeře.
" Pane řediteli?" Sam se snažila dohnat Brumbála mířícího do své pracovny.
"ano, co si přejete Saro?" zastavil se uprostřed chodby, vyhnul se pobíhajícím druhákům z Havraspárské koleje a počkal na svou kolegyni než ho dožene.
" Chtěla jsem se vás zeptat, proč jste mě představil mým dívčím jménem."
" Myslel jsem, že to víte."
" Profesore…." Sam na Brumbála upřela pohled jasně říkající " Nevím nic o sobě tak proč bych měla vědět tohle."
" Není nejvhodnější čas vykřikovat do světa, že jste žena Siriuse Blacka."
" Vy věříte, že to udělal?"
" A vy ne?"
" Já-" Sam se zasekla.
" Co ti říká srdce?" Brumbál se na ni podíval zkoumavým pohledem skrze své brýle.
" Moje srdce?" Sam se zamyslela.
" Že by to nikdy neudělal."
" Myslel jsem si to." Mile se na ni usmál a vykročil zase ke své pracovně. V půli chodby se ještě otočil " Věřte srdci Saro a dočkejte času. Myslím, že už brzy se všichni dozvíme pravdu."
Sam to nechápala, vydala se tedy k pokoji svého bratra, ale cestou potkala pár studentů. Na třech poznala, že jsou ze Zmiozelu a jedna dívka z Nebelvíru.
"Ale, ale kohopak to tady máme? Malou mudlovskou šmejdu."
" Dej si odpal Malfoy. Nikdo tady na tebe není zvědavý." A v mžiku vytáhla svou hůlku a už jí mířila Malfoyovi mezi oči.
" Grangerová by nám chtěla vyhrožovat? Asi tě budeme muset naučit správnému chování."
Sam se tohle nelíbilo. Ti kluci jí byli krajně nesympatičtí. Tak proč nevyužít postu učitelky?"
" Co se to tady děje?"
" Nic paní profesorko.Jen se přátelsky bavíme." Zareagoval okamžitě vysoký, hubený kluk s ostrými rysy, blond vlasy a ledovým pohledem. Byl ji povědomý. Určitě se někdy potkala s někým z jeho rodiny. Asi s jeho rodiči chodila do školy.
" Vážně? Tak to vykládejte holubům na střeše pane…"
" Malfoy, Draco."
" Pane Malfoy. Takže za hrubé oslovení tady slečny Grangerové, zaslechla-li jsem vaše jméno správně?..." obrátila se k dívce.
" Ano madam."
" … Dobrá tedy. Odebírám Zmiozelu 100 bodů za každého z vás a očekávám vás zítra v osm u mne v kabinetu."
"Ale madam, Grangerová je ta, která má vytaženou hůlku." Snažil se protestoval malfoy.
" 150 bodů. Také je tady jediná dívka a já nejsem hluchá pane. Takže bych vám radila zmizet ve vaší společenské místnosti a neprovokovat mě."
" Já, děkuji paní profesorko."
" To nic slečno. Moc si dovolovali, ale vy byste taky měla jít. Za chvíli bude večerka. Do knihovny můžete zítra."
" Jak víte, že jsem chtěla do knihovny?"
" Tahle chodba vede buďto ke zmijozelské koleji, nebo do knihovny. A myslím, že ke zmijozelákům jste nechtěla."
" Ne to opravdu nechtěla. Naschle zítra."
" Čekal jsem tě dříve."
" Odečítala jsem body Zmijozelákům."
" Tak brzo?" to začínáš brzy. Myslel jsem,že s tím začneš až zítra. Pobaveně to okomentoval její bratr. " Dáš si čaj?"
" Ne díky, dala bych si horkou čokoládu. A oni si za to mohli sami. Doráželi na jednu holku z Nebelvíru. Myslím, že u večeře seděla s Harrym." Zamyslela se Sam.
" Á tak to bude Hermiona Grangerová. Harryho kamarádka."
" Jo to bude ona. A Reme? Kdo je to ten Malfoy."
Remus se otočil na svou sestru s bolestným výrazem.
" Neříkej mi, že jsi srazila body zrovna Malfoyovi."
" A jeho bandě."
" Kolik?"
" 150 bodů…"
" To není tak hrozné."
" …za každého."
" Ale ne. A kolik jich bylo?"
" Jenom tři."
" Jenom? Takže 300 bodů a to ještě nezačala škola? A je ti jasné, že jsi začala válku mezi Severusem a tebou?"
" Jako by to byla nějaká novinka."
Remus e na ni významně podíval.
" No co? Minerva mi řekla, že jsme spolu válčili už na škole."
" Do šesťáku."
" A co se stalo, že jsme spolu válčit přestali?"
" Zachránil ti život."
"COŽE MI???" vytřeštila Sam oči. Představa, že by tomu slizkému netopýrovi měla být vděčná za život se jí vůbec nelíbila.
" Zachránil ti život."
" Co se stalo?"
" Byla jsi v nepravý čas na nepravém místě."
" Bezva. Radši to ani nechci slyšet."
" Jak chceš. Jak se domluvíme na těch soubojích?"
" Já nevím. Původně jsem měla být jen tvá asistentka." Pokrčila rameny.
" Já vím, ale Brumbál to změnil, když viděl jak celé dny ležíš v knihách, řekl si, že by si se měla také pořádně procvičit a tak, že ti ty hodiny svěří celé. A taky bych tě chtěl poprosit jestli bys mě zastupovala na hodinách, když já nebudu moct."
" Jasně. Žádný problém." Sam na svého bratra mrkla a dala se do pití své čokolády.
" Ale, ale kohopak to tady máme? Není to ta malá, drzá holka z Nebelvíru?"
" Dej si odpal Malfoy."
" Jsi drzá. Potřebuješ lekci." Jízlivě se usmál a pokynul svým dvěma gorilám. Ti ji chytli pevně za lokty a přimáčkli ke stěně.
" Na nic lepšího se nezmůžeš?" byla drzá. Nikdy by nepřipustila, že proti nim nemá šanci. Bylá dobrá čarodějka, ale v téhle situaci nemohla vyhrát a místo aby byla zticha tak ještě přilívá olej do ohně.
" Nedovoluj si." Zasyčel a silně ji udeřil přes tvář. Na rtech ucítila tenký proužek teplé krve. Svým prstenem ji roztrhl ret. Přistoupil k ní.
" Ale musím uznat, že jsi hezká. Chápu, prč po tobě letí všichni chlapi na škole."
" Sorry brouku, ale nejsi můj typ. Nemám ráda krutý, bezcitný zbabělce bez mozku a vlastního názoru."¨
" Tak tohle už jsi opravdu přehnala. Pusťte ji." Stála u chladné, kamenné stěny a dívala se do těch ledových očí. Věděla co přijde, ale nedala to na sobě zdát. Když k ní zvedl svou hůlku dívala se mu stále do očí, mohl si v nich přečíst jak jím pohrdá. Jako z dálky slyšela ten výkřik " Crucio". Tělem jí projela otřesná bolest, ale nevykřikla. Po sekundě se sesula k zemi a její tělo se zmítalo v bolestech na podlaze, ale z jejích úst nevyšel ani jeden sten.
" Ale, slečna si hraje na drsňáka? Tak fajn. Zkusíme jak dlouho budeš mlčet." Z jeho potěšení mučit lidi se jí dělalo špatně.
Připravila se na další dávku bolesti, ale ten sviňák si hůlku schoval přiklekl k ní. Pohladil ji po tváři. Instinktivně uhnula ale při tak prudkém pohybu sykla bolestí. Celé tělo jí bolelo, kletba již stala, ale tělem jako by jí stále pronikaly tisíce nožů.
" Ale, přece jenom to bolí, co?" ledově se zasmál a své rty přisál na ty její. Začal ji rozepínat pasek u sukně. Chtěla se bránit, ale byla zesláblá a musela uznat, že to hovado má opravdu sílu. Ve stejnou chvíli,kdy si začal rozepínat pásek svých kalhot si všimla hubeného kluka s mastnými vlasy jak vytahuje hůlku a sesílá neverbální kouzlo na brnění poblíž něhož stál Goyl.
" Co děláš ty pitomče?" rozkřičel se Malfoy a zase si opasek zapnul.
" Tak jindy princezno." Slíbil ji a už s celou svou bandou utíkal chodbou. Jenom jeden člen jeho bandy tam zůstal. Přiklekl si k ní a podal ji její hůlku, kterou sebral ze země.
" Tu máš. Já se ti divím, že ho musíš takhle provokovat."
" To víš,síla zvyku." Ušklíbla se ironicky a s námahou se zase oblékla.
" Pomůžu ti na ošetřovnu."
" Nemusíš, stejně tam nemám namířeno. Dobré skutky jsi v tomhle životě už vyčerpal." Ušklíbla se ironicky a pokusila se vstát, ale byla moc zesláblá.
" To mám za to, že jsem tě zachránil. Fajn když nechceš na ošetřovnu jde se na kolej, tady zůstat nemůžeš."
" Proč?"
" Možná nejsem taková svině jak si o mě všichni myslíte."
" Všichni ne."
" Kdo například?"
" Evansová."
" Lilli už si to taky myslí." Jemně ji uchopil do náruče a potichu procházel potemnělými chodbami Bradavického hradu až do Nehelvítské věže.
" Tak jsme tady Lupinová. Chceš spát tady, nebo mi prozradíš heslo, ať tě můžu hodit na pohovku."
" Famfrpál." Buclatá dáma jim otevřela se zděšeným výrazem. Otázka jestli to bylo hábitem zmijozlského studenta, nebo polomrtvou dívkou v jeho náručí.
Vešli do společenské místnosti, kde už bylo jenom pět studentů.
" Co to… Co se jí stalo?" přiběhl k podivné dvojici jako první Remus.
" Jako vždycky. Neumí držet jazyk za zuby." Odpověděl ironicky její zachránce.
" Co jsi ji ty ubožáku provedli?" vytasili součastně hůlky dva další chlapci.
" Nechte toho. Zachránil mě." Z posledních sil okřikla své kamarády "díky už to zvládnu. Snad." Když ji postavil na zem zase se jí podlomily kolena, tentokrát ji zachytil Remus.
" Díky Severusi." Zavolala na něj, když byl téměř u portrétu.
Trhnutím s probudila a posadila na posteli.
" No potěš. Aspoň už vím kdo je to Malfoy. Je to celý otec. I ta povaha." Pomyslela si Sam. Upravila se a vydala se na snídani.
" Dobré ráno, nevypadáš, že bys měla dobré spaní."
" Mám další vzpomínku."
" A jakou?" zajímal se hned Remus."
" Záchranná akce Snape." Zamumlala do hrnku své kávy. Něco málo snědla a vydala se se svým bratrem na první hodinu Obrany, kde měla třetím ročníkům Nebelvíru a Zmiozelu vysvětlit pravidla Soubojů.

8. Bílý vlk

4. srpna 2008 v 15:56 | tessa |  Povídka "Bez minulosti"
Seděla na břehu jezera a pozorovala měsíc.
" Je krásný, že?"
" Podle toho z které strany to bereš. Za pár dní bude úplněk."
" A jó, promiň. Já mm úplněk docela rád."
" Protože jsi sobec. Myslíš jen na sebe. Ty se můžeš proměnit kdy chceš, užíváš si vůně lesa, ale můj bratr ne. Už od dětství jsem vídávala ten vyděšený pohled."
Sklopila zrak, aby zahnala slzy, které se jí draly do očí. " Byla to moje vina. To já tam tehdy měla být. To já měla potkat Šedohřeta, to já měla být prokletá.Ze mě měl být vlkodlak."
" Takhle nemluv. Proč by to byla tvoje vina?"
" To já tehdy utekla z domu. Remus mě šel hledat a ztratili jsme se v lese, hledali jsme se, volali jsme na sebe a tak na sebe Remus připoutal jeho pozornost."
" Saro" její jméno vyslovil tak tiše, že skoro zanikla v šumu jezera. Objal ji a pohladil po vlasech. Vtisklji letmý polibek do vlasů. " Ty jsi za to nemohla. Remus nám to řekl. Váš otec nějak rozhněval Šedohřbeta a ten se pomstil na jednom z jeho dětí."
" Já vím, ale kdybych tehdy nešla do toho lesa o úplňku…"
" Tššš, našel by si vás jindy a mohlo by to skončit mnohem hůř."
" Siriusi ty to nechápeš, zničila jsem svému bratrovi život."
Sen s pomalu rozplynul a Sam otevřela oči. Byla ve své posteli v Bradavicích. Bylo krásné
Podzimní ráno. Bradavice vypadaly kouzelně. Byl poslední srpnový den, ale venku to již hrálo všemi barvami. Listy stromů byly zbarveny od žluté, přes červenou a jen občas ještě byli zelené. Podzimní slunce, které se do nic opíralo působilo kouzelně a Sam se v srdci usídlil hřejivý pocit. Oblékla se a vydala se na snídani.
" Dobré ráno, tak jak se těšíš na večer?"
" Už se nemůžu dočkat Minervo. Jsem tak nadšená, že se uvidím s Remusem."
" To ti věřím. Doufám z celého srdce, že ti pomůže vzpomenout si. Vždy mezi vámi bylo zvláštní pouto."
" Ty o nás víš hodně viď?"
" Dalo by se to tak říct."
" Minervo, je pravda, že je Remus vlkodlak?"
" Vzpomněla jsi si?"
" V noci se mi zdál sen."
" O čem byl?"
" Seděla jsem na břehu jezera, na tom velkém kameni, co je na samém okraji lesa. Bylo těsně před úplňkem a já měla výčitky svědomí, že jsem to měla být já, koho ten vlkodlak měl pokousat."
" Saro, tehdy jste byli ještě děti. Ty jsi vždy milovala les a úplněk tě přitahoval jako magnet. Nikdo ti nemohl vyčítat, že jsi šla do lesa a Remus tě šel hledat."
" Takže je to pravda, je to moje vina."
" Ne, není to ničí vina, Šedohřbet je krvelačná bestie a před ničím se nezastaví. Prosím Saro netrap se tím. Už je to dávno. Kvůli tomu prokletí se z tebe stal nejmladší zvěromág v dějinách. Pominu to, že neregistrovaný. Kdyby na to tehdy přišli, skončila bys bez hůlky, stejně jako James a Sírius, ale chtěli jste být s ním."
" Já jsem zvěromág?" divila se Sam.
" Ano. Mění se v bílého vlka. Je to nádherné zvíře."
" Jak se v něj proměním?"
" Na to jsou nejlepší knihy v knihovně. Zkus oddělení s omezeným přístupem."
Celé dopoledne Sam strávila v knihovně a lisovala všemožnými knihami jako:
" Zvěromágem snadno a rychle"
" Změna ve zvíře"
" Podobnost člověka se zvířetem" apodobné ale nejvíce ji zaujala jedna, ve které byli zatrhnuté pasáže:
" Magie pro pokročilé: Jak si vybrat správného tvora a proměnu v něj."
Něco ji táhlo do nebelvírské věže. Řekla heslo Buclaté dámě a usadila se do jednoho křesla nejblíže ke krbu. Četla ji jedním dechem. Až kolem poledne narazila na odstavec, který hledala:
" Pro správnou proměnu člověka ve zvíře se musíte vcítit do jeho mysli. Musíte o něm vědět vše. Vaše duše musí být propojené. Vaše myšlenky musí být jednotné. Když se vám proměna povede, budete mít podobu zvířete, ale myšlenky budou stále vaše. Zvěromágové se vždy poznají. I když budou jiné zvířecí druhy mohou mezi sebou komunikovat."
Sam se rozhodla. Vynechala oběd a rozběhla se do lesa. Zastavila se až na malé mýtince. Vdechla čerstvý vzduch, zavřela oči a své myšlenky postřelila na vlka. Představila si, jak běží po lese, srst jí pročesává vítr a na packách cítí šimrání mokré trávy. Po chvíli otevřela oči, ale nic se nestalo. Zkoušela to znovu a znovu, až se jí to konečně, po několika hodinách povedlo. Cítila jak se proměňuje, Tvář se jí proměnila. Nos narost do čenichu a zuby se jí prodloužily a zašpičatěly. Dopadla na všechny čtyři, narostl jí ocas a celé tělo jí zakryla sněhobílá srst. Šťastně zavyla a rozběhla se lesem. Vítr ji pálil v očích, větvičky česaly její dlouhou srst a listí jemně šumělo pod doteky jejích pacek. Běžela dlouho, až se zastavila na malé mýtince, uprostřed které bylo krásné čisté jezírko. Napila se vody průzračné jako křišťál a sedla si na břeh. Byla unesena tou krásou. V hloubi cítila, e zde není poprvé, ale nemohla si vzpomenout, když tady byla.
Z jejího rozmýšlení ji vytrhl zvuk praskající větvičky. Rychle se postavila na všechny čtyři a otočila se směrem odkud zvuk přicházel. Mezi stromy zahlédla velkého, černého psa. Jejich oči se střetly na pár vteřin. Sam si uvědomila, že je to Shadow. Co ten tady proboha dělá? Udělala krok k němu, ale zvíře udělalo krok dozadu. Sam chtěla za ním, ale pes se najednou otočil a zmizel jí v hlubokém lese.
" To je divné, ten pes vypadal přesně jako Shadow, ale co ten by tady dělal?" přemýšlela Sam cestou zpátky. Na kraji lesa se zastavila a soustředila se na svou lidskou podobu. Po chvíli ucítila, že se proměňuje zpátky. Uvědomila si, že už se stmívá a vlak se studenty a Remusem bude v Prasinkách každou chvíli. Doběhla do svého pokoje aby se připravila na večeři.
Když už probíhaly poslední úpravy a Sam si z vlasů odstranila všechny větvičky a listy zaslechla klepání na rám obrazu a nadávání lady Smith, které se to evidentně nelíbilo. Přistoupila proto k otvoru a otevřela jej. Na chodbě stál vysoký, pobledlý muž s ošklivou jizvou na tváři. Když ji spatřil do očí se mu vehnaly slzy.
" Ani jsem nedoufal, že tě ještě někdy uvidím." Ve stejné chvíli ji objal a Sam se rozplakala.
Pevně ji k sobě přivinul a vdechl vůni jejích vlasů.
" Používáš pořád stejný šampon." Pousmál se.
" To není šampon. Je to odvar z mateří doušky a meduňky."
" Teda, cítím se trochu provinile, ale jsem rád, že jsem se konečně dozvěděl to tvoje tajemství."
" Tohle bylo tajemství?"
" Ano, všichni to chtěli vědět, ale ty jsi se vždycky usmála a říkala, že to nikomu neřekneš. Myslím, že jediná byla Lily, v den své svatby. Vlasy jí nádherně voněly bylinkami." Zavzpomínal Remus.
" Vyprávěj mi o tom." Zaprosila jej Sam.
" Teď ne. Musíme na večeři, aby nás Brumbál přivítal jako nové profesory." Vzal svou sestru za ruku a vedl ji do Velké síně.
" Ale…" začala protestovat Sam.
" Saro, budeme mít spoustu času popovídat si, ale teď mám opravdu hlad, ty ne?" podíval se na ni.
" Já mám hlad vždycky." Usmála se Sam.
" No právě, divil bych se, kdybys dobrovolně vynechala nějaké jídlo.
" Náhodou jsem dneska vynechala oběd."
" Nejsi nemocná?" podíval se starostlivě na svou sestru.
" Ne, jenom jsem dala přednost studiu"
" Čemu, že jsi dala přednost?" zadusil se Remus. Tohle nebylo vůbec jeho sestře podobné.
" Minerva mi řekla, že jsem zvěromág, tak jsem o chtěla zkusit. Tak jsem se začetla, že jsem zmeškala oběd a potom jsem to šla hned zkusit." Upřesnila to Sam.
" Aha, tak to jo. A povedlo se ti to?" zajímalo hned Remuse.
" Povedlo. Víš proč jsem si vybrala bílou vlčici?" napadlo Sam.
" V jedné z těch knih bylo, že to má své důvody."
" Vím vlk proto abys mi mohla být nejblíže a bílá, protože je protikladem černé."
" To nechápu."
" Jako protiklad Siriuse."
" Aha. Dva muži mého života se odrazili ve zvířeti, do kterého se proměňuji. Tohle si mi tím chtěl říct?"
" Ano, asi tak nějak. A pojď už, nebo přijdeme pozdě." Usmál se Remus trochu smutně a společně se vydali na večeři.

45. To snad ne

4. srpna 2008 v 15:39 | tessa |  Povídka "Boj o lásku"
Když klepala na dveře kuchyně chvíli bylo ticho. Když zaklepala podruhé a hlasitěji slyšela jak se k ní blíží vzdálené kroky.
"Kdo je?" Hlas Molly Weasleyové zněl trochu vyděšeně. Tonks se ani nedivila. Dnes nikoho nečekali. Ona sama měla dorazit až za dva dny.
" To jsme já Tonks."
Chvíli bylo ticho. "Proč jsi přijela už teď?"
" Pohádala jsem se s našima, hele Molly tady je celkem zima mohla bys mě pustit dovnitř?"
" Pořád si nejsem jistá, že to jsi ty."
"Dobře co chceš slyšet?"
" Něco co mě přesvědčí."
" Hmmm fajn." Povzdechla si Tonks¨
" Jmenuju se Nymfadora Tonks, ale všichni mi říkají pouze Tonks.Jsem bystrozorka a člen Fénixova řádu, nyní působím v Prasinkách. Sakra Molly já fakt nevím co ještě chceš vědět."
" Jakou podobu má tvůj patron?"
" Vždycky to byla lasička, ale na začátku roku se mi změnil na vlka."
" Tak pojď dále." Usmála se na ni Molly. " Ale musíš mi vysvětlit proč jsi přijela tak brzo."
" Jo, jasně, hned ti to řeknu, ale můžu pořádat o šálek něčeho horkého? Vážně jsem docela promrzla."
Molly okamžitě spěchala ke kuchyňské lince aby připravila horký šálek čaje Tonks, která se usadila za stůl a byla nezvykle tichá.
Ve chvíli kdy Molly pokládala šálek na stůl, do místnosti vešla Hestie a když si všimla nově příchozí vytřeštila na ni oči.
" Ahoj, co ty tady děláš? Čekali jsme tě až za dva dny. A jak se ti líbil dárek?"
" Hestie, já-, promiň, ještě jsem je nerozbalila." Přiznala Dora a začervenala se při pomyšlení, že ještě nerozbalila žáden dárek, krom toho od Chrise.
" Jak to?" vytřeštila Hestie oči.
" Má to něco společného s tou hádkou?" hádala Molly.
" S jakou hádkou?"
" Já vám to řeknu od začátku ano?" povzdechla si Tonks a upila ze svého šálku.
" Mamina pro mě připravila pro ni jistě milé, ale pro mne velmi nemilé= překvapení. Pozvala k nám na svátky Chrise s rodiči."
" No těpic hodiny." Vydechla Hestie.
" To není všechno. Chris mě včera večer požádal o ruku. Dora to řekla sice tiše, ale ztichlou kuchyní se to neslo jako výkřik. Ani jedna z žen v kuchyni si nevšimla, ž ve dveřích stojí další člen početné Weasleyovic rodinky.
" Ty se budeš vdávat Tonks? To je báječná novina." Vypískla Ginny celá šťastná.
" Co tady děláš? Jdi si po svých. Do hovorů dospělých ti nic není." Okřikla svou jedinou dceru Molly a vyhnala ji z kuchyně.
" A co jsi mu odpověděla?" zajímalo ji, když se přesvědčila, že je vzduch čistý.
" Že si ho nevezmu. On to vzal celkem v klidu, ale moje mamina řádila. Hrozně jsme se pohádaly,já si sbalila kufry a jsem tady." Dokončila Tonks svůj Vánoční příběh.
" Teda holka, nemáš to jednoduchý. Tvoje mamina je teda číslo, to ti teda povím."
" Jo je. Táta jí to snad nějak vysvětlí."
" Co prosím tě?" vykulila Hestie oči.
" Že už nejsem malý děcko a dokážu se o sebe postarat sama."
" Tak to jí nevysvětlí. Tohle matky nepochopí. Však ty to poznáš sama." Začala se Andromedy zastávat Molly.
" Ona to s tebou myslí dobře, ale…"
" Ale nechápe, že to není to nejlepší." Dokončila za ní Tonks.
" Molly, jsem docela unavená, celou noc jsem nespala, nemohla bys mi prosím ukázat můj pokoj? Rozbalím si dárky a půjdu se vyspat."
Tonks prospala celé odpoledne. Probudila se až k večeru, když už se z kuchyně linula příjemná vůně sváteční večeře. Posadila se na postel a sáhla po prvním dárku, které si před tím nestihla ani rozbalit jak byla unavená. Byla to malá úhledná krabička. Přemýšlela od koho asi může být. Vzala malou vizitku která byla přiložená k dárku:
" Veselé Vánoce, je mi líto, že se pořád tak hádáme. Remus"
Doře poskočilo srdce radostí. Rozbalila balíček a opatrně otevřela krabičku. Byl v ní amulet, který svého majitele chránil před zlými kouzly. Byl velmi vzácný a sehnat jej dalo velkou práci. Dora to věděla,protože stejný amulet dala Removi k Vánocům ona. Musela se usmát, když si ho připínala na krk. Jak se asi tvářil on, když ho rozbalil? Sáhla po dalším balíčku, ve které nalezla knihy, v dalším bylo nějaké oblečení, od dvojčat dostala zábavné kejkle z jejich obchodu. Rozbalování ji zvedlo náladu. Celá vysmátá se vydala zpět do kuchyně. Už skoro zapomněla na příšerné dny, které zažila doma. Tady mezi svými přáteli ji bylo dobře. Ve dveřích se srazila s Fluore.
" Óhhh achoj Tonks, je mi to táááák strrrrašně líto, žžže jsem na tebe byla tak ošššklivá. Grrratuluji." Usmla se na ni blondýnka a po schodech vytančila do svého pokoje Tonks se neudržela a rozesmála se.
"Co to do tý holky zase vjelo? A k čemu mi u Merlina gratuleje?"
Když se uklidnila všimla si, že ji někdo ve stínu pozoruje. Zaměřila tedy svůj pohled na ono místo a srdce se jí rozbušilo. Stál tam Remus, ale Tonks si všimla, že je jeho pohled plný smutku a bolesti. Co se stalo? Že by nějaký útok smrtijedů? Tonks se sevřel žaludek, při tom pomyšlení.
" Ahoj Reme, co se stalo, že se tváříš tak sklesle?"
" Dobrý podvečer." Pozdravil ji Remus chladně, a do očí se jí ani nepodíval. Něco bylo špatně. Prvotní veselí pomalu ale jistě střídala nejistota.
" Tak co se stalo?" naléhala Tonks. Jeho chování ji děsilo.
" Nic, co by se mělo dít?" snažil se znít chladně, ale v jeho hlase se zračila bolest, stejná bolest, která se odrážela z jeho očí."
" Remusi prosím, řekni mi to. Ničí mě, když t tak vidím." Zaprosila Tonks téměř neslyšně.
Remus se na ni poprvé podíval, ale jeho pohled byl zvláštní, jiný.
" Měl bych ti pogratulovat. Bill i Charlie říkali, že ten Chris je dobrý chlap, určitě s ním budeš šťastná." Ve vteřině se vytrhl z jejího sevření a vyšel z domu. Tonks se na tváři objevila malá slza.
" Ale já řekla ne." Řekla již do prázdné předsíně.

Lucius Malfoy

2. srpna 2008 v 11:48 | Hawaiiiii |  Postavy
Narozen roku 1954. Jeho otec Abraxas zemřel na spalničky. Lucius je hrdý na to že je čistokrevný kouzelník, nesnáčí mudly a mudlovské šmejdy. Studoval v Bradavicích ve Zmijozelu, kde byl prefektem. V době studii poznal Severuse Snape, který je mladší o pět let než Lucius. Lucius ho nejspíš dovedl k Voldemortovi. Později byl členem správní rady, po pádu Lorda Voldemorta byl obviněn, že podporoval Voldemorta, ale vymluvil se na to, že byl pod kletbou Imperius. Nesnášel Albuse Brumbála za to, že se Brumbál zastával mudlovských šmejdů. Měl velkou moc na ministerstvu a nad ministrem kouzel. Byl bohatý a bydlel v sídle Malfoyů, který byl taky znám jako Malfoy Manor.