29. Zjištění

5. července 2008 v 21:20 | tessa |  Povídka "Boj o lásku"
Léto bylo v plném proudu. Ale ne všichni si mohli dopřát červencového počasí jako většina studentů. Fénixův řád se snažil všemožně zabránit Voldemortovi a jeho přívržencům rozvíjet jeho moc a vliv. Naneštěstí se jim to moc nedařilo.Mnoho kouzelných tvorů se buďto ze strachu přidávají na stranu zla, nebo se snaží zůstávat neutrální, ikdyž všichni tuší, že to nepůjde napořád. Nakonec se všichni musí přidat na jednu ze dvou stran. Nikdo si nebyl ničím jistý. Nikdo nevěděl komu může věřit - Brumbálovi a Harry Potterovi, nebo ministerstvu? Všichni měli strach říci něco nahlas, nikdo nevěděl, co by se mohlo stát.
" Tonks" zvalo se jednoho slunečného odpoledne na odboru pro bystrozory.
" Čao Moody, tebe jsem už dlouho neviděla. Potřebuješ něco?" významně na něj mrkla.
" Jo. Začínaj nám horký časy. Na oběd tě čekám u prasečí hlavy, stihneš to?"
" No je to sice narychlo, ale myslím, že mi těch deset minut bude stačit." Zvonivě se zasmála a zastrčila štos papírů do stolu.
" Bude ti to muset stačit. Nemáme moc času.Někdo by si toho mohl všimnout.A rozhodně se mi nechce na někoho čekat."
" Moody, zase tak milý? Klid, vezmu si hábit a můžu vyrazit. Sejdem se tam."
" Nazdar Tonks, jsi tu rychle."
"Jo, rozhodně rychleji, než Pošuk. A to vyhrožoval, že nebudete čekat."
" Znáš ho."
" Jo jasně, a o co vlastně je?" Kingsley se na ni významně podíval.
" Neříkej mi, že nemáš podezření."
" Podezření mám, ale ne jistotu."
" Odkdy ty potřebuješ jistotu?" podívali se na sebe a začali se smát.
" Vidím, že je tady veselo."
" Museli jsme se nějak zabavit, když měl šéf zpoždění" a na poslední slovo dala Tonks silný důraz.
" Hele mladá nebuď drzá."
" Jasně, tak proč jsme tady?"
" Jde o postoj ministerstva." Sdělil prostě Moody.
"Nepovídej, to by nám nedošlo. Ale proč to musíme řešit uprostřed pracovní doby a ne na poradě?"
" Protože na poradě se budou řešit mnohem důležitější věci,než naše opatrnost."
" No jo pořád. Nebuď hned tak nabroušený. Škodí to zdraví, to nevíš?"
" Teda Tonks, ty máš v poslední době fakt dobrou náladu.Jak to děláš?" uznale zakroutil hlavou Pastorek.
" To je tajemství." Tajemně se na ně usmála.
" To je teď vedlejší. Musíme se domluvit o postupu- Ministr mi dal jasně najevo, že kdo nezastává názor ministerstva tak tady nemá co dělat. Takže si musíme všichni dávat pořádný pozor na to co děláme, nebo říkáme. Rozumíte mi?"
" Moody, vypadáme snad jako nějaký baby na trhu?"
" Tonks, neštvi."
" Ne promiň,ale uznej, že na ministerstvu spolu nikdy moc soukromě nemluvíme. Vždycky jenom pracovně.A krom toho, vykecal někdo něco minulý rok?"
" Zapomněla jsi na ropuchu?"
" Budeš mi tu babu připomínat dlouho? A krom ho toho nemělo nic společného s řádem, Harrym nebo Brumbálem, ale…." Tonks se zarazila a Kingsley to dořekl za ní.
" Ale o jednoho člena řádu, viď? Naprosto osobní věc, která se nijak našeho úkolu nedotkla."
" A dotkla snad?" zúžila nebezpečně oči Tonks.
" Ne Tak docela, ale stejně. Už žádný takový výlevy, ok?"
" Takže tenhle oběd je vlastně takový mimopracovní kobereček u šéfů kvůli tý babě?"
" Tonks neblbni. Nejsi na koberečku, jenom by ses měla víc krotit jak s ní tak i jí podobným. Jseš hold trochu temperamentnější, no." Snažil se svou kolegyni uklidnit Pastorek.
" Dobře, budu s snažit, stačí? Mám hlad."
" Ne, snažit se nestačí. Copak necháeš co je v sázce?"
" Alastore, tohle už by stačilo.Věřím, že Tonks bude své emoce držet na uzdě.Teď je totiž mnohem nebezpečnější být v rozepři s chrněncemi ninistra. Tak a teď si dáme to jídlo, ne?" ukončil tenhle rozhovor Pastorek.
" Ahoj Reme, můžeme?" zavolala od dveří, ve chvíli kdy dorazila.
" Jo jasně, za chvíli jsem u tebe."
" Ahoj." Jemně ho políbila na tvář. Ale on se na ni jenom smutně usmál a vyrazili spolu směrem ke kinu.
" Remusi, jsi v pořádku?"
" Nic mi není. To bude asi měsícem."
" Měsícem?" protáhla nedůvěřivě a koukla na oblohu " Reme, po úplňku není ani vidu ani slechu. Tak to na tu stříbrnou kouli nesváděj a řekni co tě trápí."
" Doro, nic mi není, jenom jsem asi trochu unaven. Byl jsem dneska s Brumbálem Bradavicích."
" Jo? Já byla v Prasinkách s Moodym a Pastorkem."
" Co jste řešili?" snažil se změnit téma.
" Ale, celkem nic, jenom postoj ministerstva a tak. Vždyť to znáš."
" A došli jste k nějakému závěru?"
" No jistě, že jsme naprosto loajální k našemu ministru a jeho praktikám?" zkusila to.
" Ty určitě."
" No dovol?" na oko se na něj naštvala. Jindy by mu cukaly koutky, ale dnes ne. Něco s ním nebylo v pořádku a Tonks to vycítila. Trápilo ji, že ji to nechtěl říct. Tvrdil ji sice, že to nic není, že je unavený, ale když se s ní loučil na prahu jejího bytu a odmítl pozvání dál, Tonks věděla, že to je něco víc, než nic.A upřímně doufala, že jí to brzy řekne, aby na to byli dva.
" Pa, uvidíme se na poradě." S těmito slovy a letmým polibkem na čelo se od ní odvrátil a s mučednickým obličejem, který ona již neviděla, se vzdaloval od své lásky a srdce mu u toho pukalo žalem. Co bude dělat? Musí to už konečně skončit, ale jak? Pochopí to? Asi těžko. Chtěl jí to dneska říct,ale neodvážil se. Nemohl. Je zbabělec.
Cestou na poradu se snažila přesvědčit, i když v hloubi srdce si tím nebyla zas až tolik jistá, že bude vše pořádku. Že to byla opravdu jenom únava, která za ty tři dny zmizela a dnes potká toho Remuse, kterého tolik milovala a se kterým jí bylo tak dobře. Pak byl ovšem pravdou. Remus vypadal hrozně unaveně a ztrhaně. Krom toho vycítila, že se jí snaží vyhnout. Ani jednou se jí nepodíval do očí a zdržoval se vždy na druhé straně místnosti,než kde byla ona. Už se chytala si s ním promluvit, když Brumbál zahájil poradu.Posadila se proto na své místo mezi ministerské pracovníky Moodyho a Pastorka a snažila se poslouchat Brumbálův proslov, ale moc jí to nešlo. Myšlenkami bloudila stále po důvodu změny chování jejího přítele. Z přemýšlení ji vytrhl Brumbálův proslov, který ji zaujal
"…. nikdo z nás neví na jaké straně jsou třeba takoví vlkodlaci. Nemůžeme počítat, že se ochotně přidají k nám,ale alespoň můžeme zajistit, aby se nepřidali k Voldemortovi..." říkal zrovna Brumbál a Tonks bodlo u srdce. Tušila kam tento proslov směřuje .A taky si byla téměř jistá, že přišla na důvod změny v Remusově chování.
"…. A toho se ujme tady náš Remus. Uvolil se, že inklinuje do společenstva vlkodlaků a pokusí se zjistit co plánují a popřípadě je trochu navést na naši cestu.Doufám, že se mu to povede a v duchu budeme všichni s ním. A teď k dalšímu…." Tonks přestala opět vnímat. Jenom propalovala Moonyho pohledem, který on nemohl vydržet.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama