27.Stěhování

5. července 2008 v 21:18 | tessa |  Povídka "Boj o lásku"
Slunce už plně osvětlovalo jinak temnou místnost, když se konečně probudili.
" Dobré ráno" protáhl se Remus opatrně, aby Doře neublížil a jemně ji políbil do vlasů.
" Ahoj" opětovala jeho polibek a přidala zářivý úsměv.
" Jakpak jsi se vyspala?"
" Královsky, a co ty?"
" Tak, jak už dlouho ne."Taky se usmála přitáhl si ji k sobě. V tu chvíli se ze zdola ozvala ohlušující rána.
" Co to bylo?"
" Nemám ponětí, ale trollí noha asi ne, na to jsem přeborník já." Prohlásila dívka se šibalským úsměvem a Remus ji cvrnknul do nosu.
" Měli bychom už vstát a zjistit co to jsou za rány."
" Hmm, ale mě se nechce."
" Netrucuj a vstávej. Dole určitě čeká konvice plná kávy."
" TY víš jak na mě, co?"
" Jo vím." Usmál se vítězně Remus a začal pod postelí hledat své oblečení.
" Mudlovští šmejdi, co ještě pohledáváte v domě mé milované paní? Kráturův krvezrádcovský pán je mrtev tak zmizte. Nemáte tu co pohledávat.Kráturovi začíná nový život. Konečně bude sloužit své pravé paní…" Krátra se ploužil chodbou a trousil stále stejné poznámky. Měl bohužel smůlu, že narazil na Tonks. Když šla kolem něj nevybíravě ho nakopla až odletěl do jednoho z přístěnku na košťata, co byl v mezipatře.
" To od tebe nebyl moc hezké." Usoudil Reus, ale nepatrně mu cukaly koutky.
" On taky není příliš milý." Pokrčila pouze Tonks rameny a strčila do pootevřených dveří kuchyně.
" Dobré ráno vy dva." Pozdravil je Artur.
" Dobré Arture, co že jsi tady sám? A hlavně co je to za randál?" zajímal se Remus, zatímco Tonks už si nalívala plný hrnek kafe.
" Chceš taky?"
" Jo díky.To budeš hodná." Nalila Remusovi také kávu a kupodivu nikoho neopařila horkou tekutinou, nerozbila konvici ani hrnek. To štěstí dělá ale divy, pomyslela si a usadila se na židli vedle Rema.
" Tak co se to tady děje?" zeptali se znovu Artura.
" Jak jistě víte, už nemůžeme používat tento dům jako hlavní štáb."
" To jsem si myslel."
" Kvůli tomu to tady musíme vyklidit a přestěhovat se."
" A už se ví kam se budeme stěhovat?" zeptala se tentokrát Tonks.
" Ano, vlastně ano. Jedno místo by tady bylo. Ten dům je dost velký a můžeme ho docela solidně i chránit."
" Tak už nás nenapínej a řekni nám, kam jdeme?"
" K nám. Do doupěte." Ukončil to pan Weasley.
A Molly s tím souhlasí?" protáhla nevěřícně Tonks.
" Proč bych s tím neměla souhlasit?" ozval se od dveří hlas paní Weasleyové a Tonks se tak lekla, že na sebe vylila téměř celý obsah svého hrnku.
" No já nevím," protáhla Tonks když si čistila bílé tilko, " třeba kvůli dětem?"
Ty jsou skoro celý rok v Bradavicích a tam jsou v bezpečí. Tonks,mohla bys nám pomoct s balením? Děti už odjeli do školy a dvojčata jsou k ničemu mají hlavu plnou kravin, ale nic užitečného neumí." Povzdechla si Molly upřímně nad svými syny.
" Jasně jdu na to."
"Hele Tonks, slyšela jsi co se stalo ropuše?" nadhodil Fred téma u balení krámů jak tomu říkali.
" Něco jsem slyšela, že je u Munga, ale nevím co se jí stalo?" zajímala se.
" Tak trochu si ji vzali do parády kentauři."
" Cože? Jak, proč?" chtěla okamžitě vědět.
" Naivně si myslela, že má Brumla nějakou zbraň, nebo co, a tak chtěla po Harrym a Hermioně, aby jí ji ukázali, no a oni ji vzali do lesa. A naše milá ředitelka byla tak chytrá, že urazila kentaury a jednoho z nich dokonce svázala. Takže si s ní pohráli. Je prý solidně mimo." Ukončil Fred vyprávění a George se válel po zemi smíchy.
"Blbá je na to dost." Usoudila Tonks. " Ale stejně je to strašný. Nikomu nepřeju nic zlého. Ona jenom věřila těm kravinám, co ji ministr napovídal."
" Tonks, copak nevíš co nám ta babina udělala? Přece jí nebudeš litovat. Tobě taky pořádně uvařila."
" Frede to je něco jiného. Ona byla prostě posedlá svou pravdou. Nemám ji ráda, to ne, a vím, ýe si za to může sama, ale to neznamená, že se budu bavit jejím neštěstím."
" No teda, ty jsi dospěla. Kdy se ti to stalo?Není to nakažlivý?" začal starostlivě Georgie, zatím co si Fred třel prsty zápěstí, na kterém se rýsovala tenká jizva s nápisem " Prohřešek zaslouží trest"
Jakmile všechno dobalili do krabic nastala druhá fáze stěhování. Přenesení veškerých krabic do nového sídla. Některé krabice se zmenšily, strčily do kapsy a přenesli je, další jejich ochranitelé přenesli pomocí letaxové sítě. Každopádně, ať se to může zdát jako velmi jednoduchá činnost balit po kouzelnickém způsobu, ale i tak to zbývajícím členům řádu zabralo skoro celý den.
" No konečně. Už mě bolí celé tělo." Ulevila si Molly, když si konečně sedla na židli v kuchyni.
" To mi povídej. Takhle jsem se nenadřela snad ani když jsem se stěhovala od našich."
" Tonks, zůstaneš na večeři?"
" Díky Molly za pozvání, ale slíbila jsem našim, že se u nich stavím. Od toho útoku na ministerstvu jsem tam nebyla a mamina se nějak dohmátla o incidentu s mou milovanou tetičkou."
"Aha, tak to hodně štěstí."
" Díky, to budu potřebovat. Tak se měj, uvidíme se zítra, pokud ta porada platí?"
" Určitě. Tak ahoj a zítra se budu těšit." Když se ženy rozloučily Tonks se přemístila do svého útulného bytu uprostřed Londýna, aby se upravila a patřičně připravila na večeři u svých rodičů.
" Miláčku, no konečně. Už jsem myslela, že se ti něco stalo."
" Ale mami. Co by se mi mělo stát?"
"To já nevím. Za poslední dobu se toho stalo už hodně. Nemyslíš?Nechci, abys takhle riskovala."
" Mami prosím. Je to moje práce, kterou miluji. Nevzdám se jí."
" Ale miláčku, jsi moje jediné dítě. Nechci o tebe přijít."
" Prosím, nech už toho. Nemá to cenu. Víš moc dobře, že se nezměním."
" Ano, ale já jenom chci, aby sis našla hodného muže, který se o tebe postará, s kterým založíš rodinu…"
" Mami dost. Nech už toho. Já se nevzdám."
" Co se tady děje?" To do místnosti vešel Dořin otec. " Proč už se zase hádáte?"
" Ahoj tati. Já chtěla přijít na večeři, ale radši půjdu.Nechci se hádat. Na to už nemám sílu." Stočila pohledem ke své matce a pokračovala " nechápu jak si vůbec můžeš myslet, že bych přestala v boji proti zlu. A ke všemu zrovna teď,ve chvíli kdy tvá vlastní sestra zabila tvého bratrance." Potom se otočila ke dveřím a vyrazila pryč. Za sebou zanechala své dva rodiče. Ve dveřích ještě zaslechla hlas své matky " Jenom se o tebe bojíme zlato."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama