20.Noční hlídka

4. července 2008 v 20:26 | tessa |  Povídka "Boj o lásku"
Od porady řádu se nic nestalo. Hlídky byly sice posíleny, ale na ministerstvo se zatím nikdo nevloupal a o uprchlých vězních taky ani zmínka. Konečně nastal večer na který se Tonks hrozně těšila a Remus z něj měl neobyčejnou hrůzu. Ten večer, který měli strávit jenom spolu na oboru záhad.

" Ahoj. Připravena?"
" Jo jasně, jenom doufám, že to nedopadne jako minule."
" Ty jsi od té doby neměla žádnou hlídku?"
" No abych řekla pravdu tak ne. Moody měl asi strach, že to zase zvořu."
" Doro ty jsi nic nezvorala. Tu věštbu jsi uchránila. Bojovala jsi proti strašné přesile. To, že venku čekala další banda- to Ti nikdo nemůže vyčítat. Můžeme být všichni rádi, že jsi to vůbec přežila."
" Díky Reme. Já jsem taky ráda, že jsem to přežila.I když nevím jakým zázrakem se mi to povedlo. Oni většinou dokončí to co začali."
" Asi mysleli, že tolik Cruciatusů nezvládneš. Ale to nevěděli, že jseš tak silná osobnost. To máte statně v rodině."
" Ne už zase moje rodina. Nezapomeň, že s některými členy se můžeme dneska potkat."
Remus se pobaveně usmál. Tonks nikdy nemluvila ráda o rodině. Měla už dost toho jak ji všichni srovnávali s tou sebrankou. A i když měla jiné příjmení, vždycky to nějak vyčmuchali a chovali se k ní jinak, než si dali tu práci poznat ji.
" Promiň,já vím, ale myslel jsem na tu "normální" část rodiny."
" Já nějakou mám?" pokoušela Dora. Tenhle rozhovor ji začal bavit. Stráví s Remusem celou dlouhou noc o samotě. Doufala, že si konečně promluví, což už se jim dlouhou dobu nepovedlo. Vlastně spolu nemluvili od té doby co byla u něj doma.
" No tak v rámci možností.Někteří normální snad jsou, ne? A to, že jste silné osobnosti, tak o tom není pochyb. Tvoje matka se vzepřela celé rodině, aby si mohla vzít tvého otce…"
" No tak to máš pravdu. Mamča je silná osobnost. Protože kdyby nebyla tak ze mě dávno zkonila u Munga - nebo mě přizabila…." Zamyslela se Tonks a Removi začalo cukat v koutcích. Moc dobře si pamatoval na dopisy, které posílala Andromeda čas od času svému bratranci o malé Doře, která je sice miláček, ale je to ďáblík.
" No a potom je tu i Sírius. Nikdy to neměl lehké. V dětství ani v dospělosti. Dokázal přežít 12 let v Azkabanu a nezbláznil se z toho."
" Siriuse jsem za tohle vždycky obdivovala. Právě kvůli tomu co prožil v domě pratety jsem nikdy nevěřila, že by Potterovy zabil on. Když jsem to ve škole nemohla nikdy říct moc nahlas. Vlastně kvůli touhle jsem se rozhodla, že budu bystrozorka."
" Proč? Jak tě tohle ovlivnilo?"
" Slíbila jsem si, že budu spravedlivá a každému dám šanci. Že nikoho neodsoudím bez soudu.A že budu bojovat aby v Azkabanu skončili vždycky jenom Ti, kteří si to opravdu zasloužili."
" Aha, tak teď už to chápu."
" Co chápeš?"
" No to, že jsi mě ze začátku neodsoudila. Když jsi zjistila že….."
" Remusi, že jsi vlkodlak?"
" Chtěl jsem říct zrůda."
" Tak a dost. Přestaň s tím už konečně. V řádu není nikdo…."zahlédla nevěřícný pohled Remuse "… dobře tak až na dvě výjimky tam není nikdo kdo by tě nesnášel. Všichni tě tam mají rádi, protože ví jaký jsi úžasný chlap, který každému poradí."
" Děkuji, tohohle si moc vážím. Mimochodem dvě výjimky????"
" No Snape a Mundgurstern….."
" Jo aha, na Mundgursterna jsem zapomněl."
" Co vy mezi sebou vlastně máte?"
" To je jedno. Prostě asi nemá rád křížence."
" Tomu sám nevěříš. Je v tom něco víc."
" Doro já opravdu nevím. Prostě mě nemá v lásce. A upřímně? Já jeho taky ne.Ale jemu na mě asi opravdu nejvíc vadí, co jsem zač."
" Tak fajn, ještě jednou se přede mnou budeš takto shazovat a vidíš."
" Co uvidím?"
" Remusi prosím. Jak ti mám dokázat, že nejsi nic méněcenného?"
" Těžko. Celý svět mi dokazuje, že jsem od té doby co mě Šehohřbet pokousal."
" Celý svět ne. Jsou tady i lidi, kteří tě mají rádi.Moc rádi. Jenomže ty je k sobě nepustíš." Upřela na něj svůj prosebný pohled, ale v jeho očích byl smutek. Tak velký smutek, že ji to až rvalo srdce.
" Doro, pochop mě. Já, já mám tě hrozně rád ale tohle nemůžu."
" Jasně a kolikrát už jsem tohle slyšela? Řekni mi jeden rozumný důvod proč mě pořád odmítáš, když mě máš rád."
" Stejně to nepomůže."
" Pomůže. Když mi řekneš jeden jediný ROZUMNÝ důvod tak Ti slibuji, že už s tímhle nikdy nezačnu."
" Slibuješ?"
" Slibuji."
" Dobře jsem pro tebe moc starý."
" Remusi já řekla rozumný důvod. Jsi o 13 let starší než já. Což není zas až tak velký rozdíl."
"Jseš hrozná."
" Mluv o sobě, ano?Nějaký další pokus?"
" Ano."
" Tak povídej."
" Jsem moc chudý. Nedokázal bych se o tebe postarat."
"Aha a toho má být jako DOBRÝ důvod? Promiň Reme,ale tohle fakt přijmout nemůžu. Peníze nejsou vše. A krom toho já mám našetřeno dost. A plat bystrozorky taky něco hodí."
" Ty jsi nezmar Tonks. Víš to?"
" Vím" vítězoslavně se na něj usmála." Tak máš ještě nějaký jiný důvod, proč se mnou nechceš být, nebo si konečně přiznáš, že žádný není a půjdeme konečně na rande?"
" Jseš stejná jako Sírius."
" Nejsem-" chvíli přemýšlela a potom s lišáckým úsměvem dodala " jsem snad o něco málo hezčí???" Remus se usmál. Měl tak hroznou chuť vzít tuhle holku do náruče a políbit ji. Noc už se chýlila ke konci, takže pokud nikdo nepřišel do teď tak teď už určitě riskovat nebudou.
" No to máš pravdu. Jsi hezčí než Sírius,ale povahově jste stejní."
" Takže?"
" Co takže?"
" No čekám jestli mě pozveš na to rande nebo to ještě zkusíš s těmi důvody."
" Mám ještě jeden a ten nejhlavnější důvod."
" Ne Remusi. S tímhle nezačínej. Prosím. Toto jako důvod opravdu nepovažuji a ty to moc dobře víš.
" Doro jsem pro tebe moc …."
" Remusi ne……"
" nebezpečný."
" To není pravda. Víš moc dobře, že to je jenom jednou do měsíce a ke všemu jsi mimo, úplně v bezpečí. Nemůžeš mi nijak ublížit. Ubližuješ mi jenom tím, že mě pořád odmítáš."
" Doroto je mi líto, ale já, já nechci ti ubližovat. Věř mi, že mě to mučí mnohem víc než tebe, ale,tímhle tě opravdu jenom chráním."
"Chráníš mě? A před čím prosím tě?"
" Přede mnou."
" To není pravda Remusi. Chráníš jenom sám sebe. Protože se bojíš zamilovat?"
" Na to už je trochu pozdě." Usmál se smutně a podíval se na Tons sedící naproti němu. Když se jejich oči střetly jako by si navzájem viděli do nitra. Jenom tam tak seděli a dívali se na sebe.
" Tak proč?" zaúpěla.
" Už je čas jít."
" Sakra Remusi. Nemůžeš pokaždý takhle utéct."
" Promiň, ale s tebou není solidní řeč. Nechceš moje důvody slyšet, natož je respektovat."
" Remusi tvoje důvody jsou absolutně absurdní."
" Sejdeme se na smluveném místě. Zatím."

Remus si vzal neviditelný plášť a dřív, než Dora stačila cokoli namítnout byl už pryč. Povzdechla si a vyjela výtahem na své patro. Tam zaplula do kanceláře a dělala, že spí na stole. Když dorazila Loučková, nahlédla do polootevřené pracovny a Doru dost nešetrně "probudila". Ta se bez jakéhokoliv zdržování oblékla a odešla z ministerstva, že má vše uděláno a tak si jde domů odpočinout a uvidí se zítra.
S Remusem se potkali na smluveném místě a společně se mlčky vydali ranními ulicemi Londýna na Grimmauldovo Náměstí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama