Červenec 2008

Další díl??

29. července 2008 v 20:37 | Hawaiiiii |  Ankety=)
mám tady pro vás mou první anketu tady na blogu.. pokud byste chtěli reagovat budu mocky ráda...

Oliver Wood

29. července 2008 v 12:26 | Hawaiiiii |  Postavy
Oliver Wood, student o čtyři roky starší než Harry. Než odešel z Bradavic, byl kapitánem famfrpálového týmu Nebelvíru a také hrál na postu brankáře. Wood byl velice zvláštní chlapec, co se týkalo famfrpálu. Tréninky brzo po ránu, dlouhé hodiny strávil nad vysvětlováním taktiky, nehleděl na špatné počasí. Na mistrovství světa ve famfrpálu se s Harrym setkal a řekl mu, že hraje v záložním týmu Puddlemerských spojenců. Bojoval také v poslední bitvě.¨

Percy Weasley

29. července 2008 v 12:17 | Hawaiiiii |  Postavy
Třetí nejstarší syn manželů Weasleyových. Studie v Bradavicích, ukončil když byl Harry ve třetím ročníku, jako prefekt a primus. Po škole nastoupil na ministerstvo a pracoval pro Bartyho Skrka st. Po události na hřbitově, kde zemřel Cedrik Diggory Percy jako mnoho jiných odmítá uvěřit, že se Lord Voldemort vrátil. Díky tomu, že nevěří ani Harrymu, a ani Brumbálovi se Percy pohádá s rodiči a odchází z domova. Bylo mu to líto, ale dokázal se omluvit až na začátku poslední bitvy o Bradavice, kde bojoval s ostatníma proti Smrtijedům a Voldemortovi.

Lee Jordan

28. července 2008 v 21:19 | Hawaiiiii |  Postavy
Lee Jordan je nejlepší přítel Weasleyových dvojčat, se kterými také testuje jejich výrobky. Komentuje famfrpálové zápasy a díky tomu, že je z Nebelvíru tak je také jeho komentář ovlivněn příslušností Nebelvíru. Navštěvuje BA a po odchodu Freda a George se zdá být skleslý, ale pokračuje v odporu proti Umbridgeové. V sedmém díle se častní na vysíláná ilegální stanice Potterova hodinka a také účastní se poslední bitvy.

Katie Bellová

28. července 2008 v 21:09 | Hawaiiiii |  Postavy
Katie Bellová, studentka Nebelvíru, která je o rok starší než Harry. Ve famfrpálu hraje na postu střelkyně. V šestém dílu odmítá, aby ji Harry vzal do týmu automaticky. V konkurzu vyhraje a nastupuje na místo střelkyně s nováčky Demelzou Robinsovou a Ginny Weasleyovou. Později ji, ale Draco Malfoy přes madame Rosmertu, která je pod vlivem Imperius, využije k poslání nebezpečného náhrdelníku Brumbálovi. Katie se ho, ale dotkne a skončí v nemocnici u sv. Munga. Za ní ve famfrpálu nastoupí Dean Thomas, ale na poslední zápas Katie nastoupí a Nebelvír vyhraje. V sedmém díle bojuje v poslední bitvě.

Fred a George Weasley

27. července 2008 v 20:56 | Hawaiiiii |  Postavy
Synové Molly a Artura Weasleyových, mladší bratři Billa, Charlieho a Percyho a zároveň starší bratři Rona a Ginny. Studovali v Nebelvíru a byli v nebelvírském famfrpálovém týmu na postu odrážečů. Jsou vtipní, libují si v tricích, když opustí Bradavice otevřou si krámek Kratochvílné kouzelnické kejkle a prodávají své vynálezy. Členové Brumbálové armády, později Fénixova řádu. V sedmém díle příjde George díky Snapeovi o ucho, z čehož si pak dělají dvojčata legraci. V poslední bitvě Fred umře a George se ožení s Angelinou Johnsonovou, se kterou má dvě děti.

Angelina Johnsonová

27. července 2008 v 20:47 | Hawaiiiii |  Postavy
Snědá, milá, přátelská studentka Nebelvíru a střelkyně nebelvirského famfrpálového týmu. Je o dva roky starší než Harry a když byla v sedmém roč. stala se kapitánkou týmu. Účastnila se Brumbálovy armády. Po poslední bitvě je vdaná za George Weasleyho a má s ním dvě děti: Freda a Roxanne.
1

7. SEN

21. července 2008 v 18:54 | tessa |  Povídka "Bez minulosti"
Během následujících týdnů si Sam už na nic ze své minulosti nevzpomněla. Vše jí v Bradavicích připadalo známé, ale nedokázala k místům přiřadit určité obrazy z minulosti.
Čas, který měla využila k procvičování kouzel. Prošmejdila snad celou knihovnu a přečetla si všechny knihy, které by se jí mohly hodit. Většinu kouzel zvládla na poprvé, jiné jí zabraly pár minut. Se vším jí pomáhala Minerva, která již v Bradavicích zůstala i Brumbál,, který byl velmi milý. Poslední týden v srpnu dorazil téměř celý profesorský sbor. Sam se s nimi seznámila při večeři. Většina profesorů si jí pamatovala ještě ze školy a všichni se shodli na tom, že byla opravdu čertovo kvítko.
" Ale, ale, tak je to opravdu pravda. Slavná Sara Blacková se vrátila mezi nás živé." Zaslechla za sebou úlisný hlas, když šla zrovna s profesorkou Prýtovou směrem do knihovny. S trhnutím se otočila na neznámého. Prohlížela si ho od hlavy k patě, někoho jí připomínal, ale koho? Ten hákovitý nos, mastné vlasy a nažloutlou pokožku už někde viděla. Ten chlap jí šíleně připomínal netopýra.
" My se známe?" pokusila se o co nejlhostejnější tón, sice si ho nepamatovala, ale neměla ho ráda.
" To bych řekl. Chodili jsme spolu do školy."
" A vaše jméno, pane?" vůbec se jí nelíbil jeho tón hlasu.
" Severus Snape."
" Je mi líto, ale to jméno mi nic neříká."
" Ano, slyšel jsem, že tobě toho neříká více. Tehdy jsi způsobila docela poprask, když jsi zmizela, víš to? Já osobně doufal, že jsi od toho hňupa jednoduše utekla."
" Tak dost. Nikdy bych od…" zasekla se v půli věty. Kde se v ní vzal ten vztek? Jak ví, že od svého muže neutekla?
" Ale, ale vidím, že se ti paměť vrací, co?"
" Kdo si vlastn myslíte, že jste, že mě tady takhle urážíte?" vyjela na něj Sam. Tenhle chlap jí byl krajně nesympatický.
" Stejná jako tehdy."
" Jak stejná?"
" Stejně nesnesitelná." Dokončil myšlenku se zadostiučiněmím v obličeji. Tohle bylo na Sam moc. Ten chlap jí pil krev a obávala se, že být v jeho blízkosti ještě chvíli asi by mu něco moc velkého a těžkého omlátila o hlavu, to brnění, které stálo o kousek dál se jí zdálo ideální. Otočila se proto na podpatku a rozběhla se směrem ke své ložnici. Když se svalila na postel po tváři jí stekla první slza. Proč si nemůže vzpomenout? Už aby přijel její bratr. Doufala, že on jí pomůže objasnit její minulost. Když usínala ani si neuvědomila, že si hraje s prstýnkem visícím na jejím krku.
" Saro?"
" Hmmm"
" Ty jsi na mě pořád naštvaná?"
" A divíš se mi."
" Promiň, ale za ten trest si můžeš sama."
" Kdybys tam nepřišel tak mě nechytne a žádný trest nemám. Tak být tebou ještě přehodnotím, čí je to chyba."
" Ale byl to dobrý vtípek."
" Co tady vlastně chceš?"
" Pomoct ti."
" Blacku nesnaž se."
" Proč tak zarputile odmítáš moji pomoc? Snažím se to mezi námi vyžehlit."
" To už nejde."
" Proč?"
" Protože jsi to zkazil."
" Čím?"
" Tím, že jsi mě políbil. Tím jsi všechno zkazil. Celé přátelství. Všechno jsi zahodil, jenom proto, že jsi tak neuvěřitelnej děvkař a neuneseš, že jsem jediná, kterou ještě nemáš na seznamu."
" Tak pozor. Zaprvé nejsi jediná. Evansovou jsem taky neměl."
" Bezva, ještě mě házej do jednoho pytle s tou šprtkou."
" Co proti ní pořád máš?"
" To co ty."
" Dvanácterák je můj nejlepší kámoš, tak je pochopitelný, že nemám zrovna v lásce holku, která mu zlomila srdce. Ale jaký k tomu máš důvod ty?"
" Jste moji kamarádi. A nechci aby…"
" Kamarádi? A není James trochu víc?"
" Co to zas meleš?"
" To, že na Lily žárlíš."
" Nešplouchá ti na maják?"
" Vysvětlovalo by to, proč jsi na mě naštvaná za tu pusu a taky to kázání Rema."
" Rem tě jenom přátelsky varoval. A James je jenom kamarád, protože…"
" Protože co?"
" Víš co ty trollí hlavo? Mysli si co chceš. Já jen nechci být další jméno na tvém seznamu."
Pokusila se odejít z místnosti, ale zastavil ji jemný, ale přece jen pevný stisk.
" Počkej. Asi jsem fakt vůl, ale já to nechápu." Otočil si jí tváří k sobě.
" Ty pláčeš?" podivil se když se zahleděl do jejích uplakaných očí.
" Ne, umírám smíchy."
" Haha, Saro, já tě mám vážně rád. A nebudeš další na seznamu to ti slibuju."
" Proč bych měla věřit největšímu děvkaři v historii Bradavic?"
" Protože kdybych ti teď lhal tak mě Remus asi zabije, a kdyby mě před tím ve společence nedonutil vypít veritaserum a pořádně mě nevyzpovídal, tak mě sem ani nepustí."
" Cože udělal?"
" Jo a musím říct, že je to pěknej hnus."
" A funguje pořád?" v očích se jí nebezpečně zablýsklo.
" Saro Lupinová, vy jste ale opravdu nebezpečná potvora."
" Děkuji Siriusi Blacku. Ale asi už ne, jinak bys mi odpověděl jinak."
" Smůla. Tak dáš mi šanci?"
" Možná ti dovolím pozvat mě do Prasinek v sobotu."
" Jseš strašná."
" Nic nedostaneš za darmo. Rozhodně ne se mnou.A už vůbec ne mě."
Sen se rozplynul a Sam pomalu otevřela oči. Slunce už bylo vysoko na obzoru a tak se upravila a vydala se na snídani. Pořád přemýšlela nad tím snem. Byl tak živý. Na své paži cítila stále stisk ruky a pokaždé když zavřela oči viděla ten pohled. Přesně ten pohled při kterém se jí rozbušilo srdce. Celý den chodila jako ve snách. Procházela se Bradavicemi a nakoukla do každé místnosti, kterou potkala. Chtěla prozkoumat celý hrad, dokud tady nebylo plno dětí.
" Tak co Saro, už se těšíš na zítřek? Přijedou všichni studenti a začne tady být zase veselo."
" Ano, ale co tady budu vlastně celý rok dělat?"
" No Albus a já jsme mysleli, že bys nám mohla pomáhat s praktickými hodinami."
" Mohla bys mi při přeměňování pomáhat. Když uvidíš, že to někdo dělá špatně, vysvětlíš mu to. A taky bys Removi mohla pomoci se souboji. Určitě je bude chtít vést."
" To je skvělé." Zajásala Sam. Opravdu měla strach, že tady pro ni nebude žádná práce a ona se bude hrozně nudit.
" Ale proč Remus nepřijel už se zbývajícími profesory?"
" Nevím, ale Albus říkal, že měl ještě něco na práci a že dorazí zítra se zbytkem studentů."
" Aha, už se na něho hrozně těším. Doufám, že jeho přítomnost mi pomůže vzpomenout si."
" To my všichni. Zatím jsi si na nic více nevzpomněla?"
" Když nepočítám pocit hrozného odporu, vždycky když potkám profesora lektvarů?"
" Ano Severus. To bude zakořeněno někde hluboko uvnitř tebe."
" Jak to myslíš?"
" Na téhle škole to platí už odnepaměti. Nebelvír se vždycky nesnášel se Zmijozelem. Tyto koleje k sobě nikdy cestu nenašly. A ty jsi vždy byla celým srdcem oddána Nebelvíru. Úplně stejně jako Severus své koleji."
" Zmijozelu." Dopověděla Sam za Minervu a začala se věnovat své večeři. Musela uznat, že se tady vaří opravdu výborně.
Když v noci usínala u srdce ji hřál příjemný pocit. " Už zítra se setkám s bratrem.Konečně." usnula s úsměvem na rtech.

44. ANO či NE

20. července 2008 v 20:13 | tessa |  Povídka "Boj o lásku"
Zabezpečila svůj pokoj proti vniknutí a vyslala "Ševelisimo" aby ji nikdo nemohl slyšet. Ve chvíli kdy si byla jistá, že se nic nemůže stát, začala křičet a rozbíjet vše, co jí přišlo do cesty.
" Sakra, co mám teď dělat? Jak se mám z toho vyvlíknout? Prý jenom o svátcích, potom si dělej co chceš. Pche. Drahá matko, v téhle chvíli tě mám ráda asi tak jako zbytek rodiny z tvé strany. Jak jsi mi to mohla takhle zavařit? A jak se šťastně tvářila, když to Chris řekl? Ona se zbláznila? Copak neslyšela, co jsem jí ráno řekla? Copak to nechápe? Já si ho nemůžu vzít. Já si ho nechci vzít."
Křičela co ji hrdlo stačilo. Naštěstí to slyšel jenom její obrovský plyšák sedící na komodě pod oknem. Slzy ji tekly proudem po tvářích. Musela přes noc něco vymyslet. Chris jí dal naštěstí čas na odpověď do příštího rána. Co nejrychleji mohla, omluvila se a zmizela do svého pokoje. Když se trochu uklidnila, vytáhla zase svou hůlku a dala pokoj do původního stavu. Strhané záclony pověsila zpátky na okno, postel zase jedním švihnutím ustlala, vázu slepila a postavila na stolek, všechny knihy vrátila zpátky do knihovničky a zapálila oheň v krbu, dveře uvolnila, stejně jako zrušila ševelisimo. Schoulila se do křesla a pohled upřela na rud-modré plameny v krbu.
" Nad čím přemýšlíš?"
" Nad tím jak z toho ven."
" Přijmeš jeho nabídku?"
" Tati, vždyť už jsem ti řekla jak to je."
" Jo miluješ jiného."
" Nemůžu si Chrise vzít. Nebylo by to fér. Jenom nevím jak mu to zítra řeknu. Kde vůbec všichni jsou? Už spí?"
" Patikus s Chrisem už ano. Sevena s mamkou sedí dole v jídelně a sepisují seznam na svatbu."
" To si ze mě děláš srandu, ne?" vyletěla Tonks " Vždyť ví jak to je. Ví, že si ho nevezmu. Ví, že miluju Remuse a ví, že s tímhle jsem od začátku nesouhlasila."
" Doro uklidni se, probudíš celý dům. Máma pro tebe chce to nejlepší. Myslí si, že je to Chris. To je celé."
" Jenomže není. Tati to nejlepší pro mě není Chris. Všichni to víme. Nebyla bych s ním Šťastná a on by nebyl šťastný se mnou."
" Tak mu to tak řekni"
" Dík za radu."
" Co jiného bych ti měl poradit?"
" Třeba oznámení, že máme v Karibiku krásnou vilu, kam bych se mohla zašít, než to vy dva s mámou vyřešíte. Stejně jste mi to zavařili vy."
" Vtipná jako vždy. Můžu se na něco zeptat?"
" Jasně."
" Když tak bojuješ za svůj vztah s tím Lupinem, proč s ním netrávíš svátky?"
" Protože teď spolu tak nějak nejsme."
" Jak tak nějak?" povytáhl Tedd obočí.
" No víš…" začala Dora " …má se to tak, že je těžká doba a Remus má důležité poslání daleko odsud. Dost nebezpečné poslání a nechtěl abych se trápila a nebo aby měněno ohrožovalo, tak mi dal volnost."
" To je od něho hezké."
" Ale sobecké."
" Kdeže holčičko. Víš kolik síly ho muselo stát opustit tě?"
" Nevím."
" Až se vrátí dá se všechno do pořádku. Teď už si jsem jistý, že si tě zaslouží.Muž, který se dokáže své lásky vzdát pro její blaho musí být ten pravý. A zítřku se neboj, však ty to nějak zvládneš. Teď už spi ať zítra nevypadáš jak nateklá ředkvička."
" Dobrou tati."
Tonks ani nevěděla v kolik usnula. Když ráno otevřela oči cítila se hrozně. Bolelo ji celé tělo a bylo ji špatně od žaludku. Radši by se bila v nějaké bitvě s velkou přesilou, jenom kdyby se mohla vyhnout rozhovoru s Chrisem. Když se oblékla a vyšla na schodiště z celého srdce doufala, že ji rodiče budou oporou.
" Á tady ji máme, naši krásnou nevěstu." Začala Andromeda hned jakmile Tonks vešla do dveří. Ta jen zkřivila tvář v bolestnou grimasu. Tak ne, maminka ji to moc neusnadní. Tak fajn. Napřed se na to nají, dá si teplou kávu a potom si promluví s Chrisem. Kde vlastně je?
" Ale miláčku, proč nemáš prsten na ruce?"
" Mami teď ne prosím. Chci se v klidu najíst." Zaprosila Dora. A v duchu přemýšlela co mamce provedla, že ji takhle trestá.
" Ale zlatíčko, tvoje maminka má pravdu. Měla bys ho nosit."
"A sakra, ty ženské se na mě snad spikly. Ale tak co můžu čekat od někoho, kdo celou noc vymýšlel svatební přípravy?" pomyslela si Tonks a upila ze svého hrnku s kávou. Ovšem nemohla se z té horké, černé tekutiny těšit dlouho. Někdo ji objal ze zadu za bok a vtiskl ji polibek do vlasů. Tonks se tak lekla, že vykřikla a upustila hrnek, který padl přímo na podlahu, kde se rozbil.
" Jé, promiň, nechtěl jsem tě vyděsit."
" Ale povedlo se ti to Chrisi."
" Promiň,proč nemáš prstýnek?"
" Musíme si promluvit."
" O samotě" dodala, když si všimla dychtivého podhledu obou žen přítomných v kuchyni. Když vycházeli, všimla si zdviženého palce, kterým ji její otec dodával odvahu. Vedla Chrise rovnou do svého pokoje, kde mu naznačila aby si sedl na jedno z křesel. Sama se uvelebila naproti němu.
" Já vím co mi chceš říct." Začal Chris.
" Opravdu?" divila se Tonks
" Možná o nebude taková katastrofa" honilo se jí hlavou, když si Chrise zkoumavě prohlížela.
" Já vím že je to narychlo, a že jsme si o tom měli prvně promluvit my, ale Doro, jsi skvělá žena a já tě miluju už od Bradavic. Když jsi se teď zjevila znovu v mém životě, nechtěl jsem už na nic čekat. Svatba nemusí být hned. Můžeme zůstat nějakou dobu zasnoubeni. Co ty na to? Vypadal tak šťastně, že se Tonks nesnášela za to, že tomuhle muži teď musí zlomit srdce.
" Chrisi, já- sakra nevím jak začít." Zaklela a ze stolku vzala sametovou krabičku s prstýnkem. Podívala se na ni a jemně se usmála.
" Víš ty jsi úžasný muž a já bych musela být blázen, kdybych řekla ne."
" To je báječné." Vyskočil Chris.
" Počkej, já ještě nedomluvila." Zarazila ho Tonks a úsměv jí pohasl.
" Co se děje?"
" Já asi blázen jsem. Chrisi nemůžu si tě vzít. Jsi úžasný, ale nebyl bys se mnou šťastný. Já, mám tě ráda, ale jenom jako kamaráda. Chtěla jsem ti to po svátcích říct, jenomže mamina zorganizovala tuhle komedii."
" Cože? Jak jako kamaráda? Jak to myslíš? Je v tom jiný chlap? Ty máš někoho jiného?" zhroutil se zpátky do křesla a upřel na ní svůj zlomený, nešťastný pohled.
" Nikoho teď nemám.Ale uvědomila jsem si, že pořád miluju svého bývalého přítele. Vážně jsme na něj chtěla zapomenout, ale když jsme ho potkali v Londýně a já viděla ten jeho pohled, uvědomila jsem si, že chci být jenom s ním. Chrisi, prosím odpusť mi to. Měla jsem ti to říct hned když jste přijeli, ale já, nějak to nešlo."
Chvíli tam jen tak seděli, jenom seděli. Nic neříkali. Chris zíral na plameny v krbu. Tonks se nadechla a odhodlala se promluvit.
" Tohle je tvoje. Určitě se brzy najde některá, která bude nadšená až jí ho dáš." Mlčky si od ní vzal krabičku a vypochodoval z pokoje.
" Mami, tati, myslím, že bychom měli jet." Oznámil, když vešel do jídelny.
" U Merlina proč byste odcházeli?" zhrozila se Andromeda, ale když viděla obličej své dcery tak vše pochopila.
" Zbláznila jsi se? To zahodíš všechno pro toho budiž k ničemu?"
" ON NENÍ BUDIŽ K NIČEMU." Rozkřikla se Dora a vyběhla z pokoje. Za sebou ještě zaslechla jak se to snaží její matka urovnat a Chrise, jak říká, co mu řekla zprvu Dora.
" Proč se balíš?"
" Slíbila jsem, že zajedu do Doupěte."
" Maminka to tak nemyslela."
" Ale myslela tati." Dora si otřela tváře od slz, které ji jé celé zmáčely a pokračovala v balení.
" Přijedeš ještě domů?"
" Teď nevím.Do letních prázdnin to asi ne."
" Dobře, ale slib mi, že se na ni nebudeš zlobit. Má o tebe jenom strach."
" Já vím tati, a pokusím se nemít jí to za zlé, ale teď opravdu musím pryč."
" Dobře holčičko, zkusím jí to vysvětlit, ano?"
" A co O´Connelovi?"
" Právě odjeli. Chrisovi rodiče nebyli nadšeni, ale pochopili to. A Chris se z toho dostane. Je to dobrý chlapec. Brzy si někoho najde."
" To jsem mu taky říkala. Měj se tati. Už mám sbaleno. Měla bych vyrazit."
" Pozdravuj tam všechny."
" Budu. Vy si užijte Silvestra."
" Na oslavu jsou pozváni všichni sousedi, takže myslím, že bude zábava. Buď na sebe opatrná holčičko."
" Budu. Ahoj." Poté se s hlasitým PRÁSK přemístila před zahrádku Doupěte.

Famfrpál

14. července 2008 v 20:37 | Hawaiiiii |  Svět H.P.
Hraje se na létajících košťatech. Každý tým má sedm hráčů: 3 střelci, 2 odrážeči, 1 brankář a 1 chytač.Hraje se s čtyřmi míči: dvěma potlouky (jako dělové koule, snaží se shodit co nejvíce hráčů z košťat), camrálem (velký jako fotbalový míč, červený) a zlatonkou (malá, zlatá, s křidélky). Střelci střílí camrálem do kovových obručí (na každé straně hřiště jsou tři; hlídá je brankář), za každý vstřelený gól získává tým 10 bodů. Odrážeči odráží holemi potlouky od svých spoluhráčů a snaží se je poštvat proti protivníkovi. Brankář brání obruče svého týmu. Chytač se snaží najít malou zlatonku. Pokud ji chytí, zápas končí a jeho tým získává 150 bodů (takže většinou vyhrává). Zápas nekončí, dokud není chycena zlatonka. Zlatonka je začarována kouzlem, díky kterému dokáže identifikovat prvního člověka, který se jí dotkl - pro případ sporného chycení. Do zápasu se proto zlatonky nesmí nikdo dotknout, dokonce ani výrobce, který musí používat rukavice.

Viteál

14. července 2008 v 20:20 | Hawaiiiii |  Svět H.P.
Viteál je magický předmět vytvořený černou magií. Jde o předmět, do kterého černokněžník schová část své duše, aby se stal nesmrtelným. Dokud je tato část vázána na světě, nemůže svět opustit celá duše, čímž se čaroděj stává nesmrtelným. Dokud viteál není zlikvidován, nelze tedy plně usmrtit ani jejího původce. Pokud je kouzelníkovo tělo zničeno, může si za pomoci černé magie vytvořit tělo nové. Voldemort k tomu použil ve čtvrté knize Harry Potter a Ohnivý pohár maso služebníka, kost otce a krev nepřítele (Harryho Pottera). Než si ovšem černokněžník takové tělo opatří, žije jen jakýmsi položivotem a je menší než nejmenší z duchů. Lord Voldemort se právě do tohoto stavu dostal, když se pokusil použít kletbu Avada kedavra na Harryho Pottera, která se obrátila proti němu. Jako viteál lze použít zřejmě cokoli, Lord Voldemort použil svůj deník, prsten svého dědečka Gaunta, Zmijozelův medailonek a další vzácné předměty.
Seznam viteálů lorda Voldemorta seřazený dle data zničení:
  • Deník Tom Raddla
  • Prsten Marvola (Rojvola) Gaunta
  • Zmijozelův medailonek
  • Pohár Helgy z Mrzimoru
  • Korunka Roweny z Havraspáru
  • Harry Potter
  • Nagini
Viteál lze vytvořit jen a pouze činem nejhrubšího násilí a největšího zla - vraždou. Přičemž si černokněžník roztrhne duši. Ze vzpomínky Horácia Křiklana vložené do myslánky vyplývá, že se Tom Raddle profesora Křiklana zeptal na způsob, co se stane když Čaroděj vytvoří více Viteálů. V té době měl již Voldemort za sebou své první tři vraždy - zabil svého mudlovského otce a jeho rodiče. Horácio Toma upozornil, že je rozhodně lepší zemřít než přežívat kvůli viteálu: "Jen velmi málo lidí by to chtělo, Tome, velmi málo. Smrt by byla lepší." Na Tomovu otázku "Jak se dá rozdělit duše?" Horácio říká: "Měl bys chápat, že duše má zůstat nedotčená a celistvá. Její rozdělení je zločin, je to proti přirozenému běhu světa." Řekne mu také, že k rozdělení duše dojde při činu nejhrubšího násilí a největšího zla - vraždou, která kouzelníkovi roztrhne duši. Odtrženou část lze zaklínadlem vtělit do již existujícího jsoucna. Tím je duše vázána na zemi. Tom naznačil, že by si chtěl udělat šest viteálů, aby svou duši rozdělil na sedm kusů. Všeobecně se předpokládá, že Voldemort je s každým dalším viteálem méně a méně lidský. Rubeus Hagrid v prvním díle říká, že neví, zda byl Voldemort "dost lidský, aby mohl zemřít".

Mozkomor

14. července 2008 v 20:10 | Hawaiiiii |  Svět H.P.
Mozkomorové jsou jedny z nejobávanějších nestvůr kouzelnického světa. Dříve byli využíváni Lordem Voldemortem, po jeho pádu se ovšem přidali k ministerstvu kouzel, a působili jako strážní v azkabanské věznici. Do Azkabanu byli zavírání kouzelníci a čarodějky, ať za použití neprominutelné kletby (kouzla, jehož příčinou může být člověk či jiný živočich mučen, ovládán či zabit), nebo jiného prohřešku hodného potrestání. Mozkomorové vysávali z vězňů každou dobrou vzpomínku, pocit naděje či štěstí a nechávali je pomalu uvadat ve světě zoufalství a zármutku. Většina uvězněných zešílela nebo zahynula z čistého smutku. Nejhorší zbraní mozkomora je "mozkomorův polibek", při něžm mozkomor své oběti vysaje duši, a zbyde jen živé, ale prázdné tělo. Po opětovném povstání Lorda Voldemorta mozkomoři opět přešli na jeho stranu, a začali se nekontrolovaně množit a živit na běžné populaci.
Mozkomoři nosí rozedraný, černošedý plášť s kápí. Z pláště vystupují slizké, jakoby se rozkládající ruce. Vzhled jejich obličeje není známý, protože si kápi sundávají pouze provádějí-li "polibek". Mozkomoři nechodí po zemi, ale vznášejí se nad ní. (Ve filmech dokonce létají.) Je-li na jednom místě více mozkomorů, vzduch se ochladí, objeví se mlha a začne vát studený vítr.


Mudla

12. července 2008 v 21:56 | Hawaiiiii |  Svět H.P.
Jako mudla je označován člověk, který je členem většinové nekouzelnické společnosti. Kouzelnický svět před mudly svou existenci tají pomocí nejrůznějších krycích manévrů a zaklínadel, snaží se na sebe neupozorňovat a do záležitostí nekouzelnické společnosti zasahuje jen minimálně. Přesto se mezi kouzelníky a mudly uzavírají smíšená manželství, z nichž vzcházejí kouzelnicky nadané děti dvojí krve. Většina kouzelníků chápe smíšené sňatky jako nutnost, bez níž by kouzelnický svět dávno vymřel. Přímo mezi mudly se čas od času vyskytne osoba s kouzelnickým nadáním - někteří studenti Školy čar a kouzel v Bradavicích jsou čistě mudlovského původu. Příkladem za všechny je Hermiona Grangerová, nejlepší kamarádka Harryho Pottera a mimořádně nadaná čarodějka. Část kouzelníků, především smrtijedi, stoupenci lorda Voldemorta, si ale zakládá na svém čistokrevném kouzelnickém původu, chápe smíšené sňatky jako pošpinění kouzelnického rodu a čaroděje čistě mudlovského původu jako osoby méněcené, kterým by se mělo odepřít jakékoliv kouzelnické studium. Proto je nadávka mudlovský šmejd chápána mezi čaroději jako jedna z nejhorších možných urážek.
Protějškem čaroděje čistě mudlovského původu je moták, osoba čistě kouzelnického původu, ovšem bez jakýchkoli kouzelnických schopností. Vyskytují se jen čas od času (přibližně stejně, jako kouzelníci v mudlovských rodinách).

Smrtijedi

12. července 2008 v 21:53 | Hawaiiiii |  Svět H.P.
Smrtijedi jsou stoupenci Lorda Voldemorta. Smrtijedi tvoří Voldemortův nejužší kruh, někteří ho sice zradili, ale rozhodl se jim znovu poskytnout svou důvěru. Pomáhají Voldemortovi ovládnout kouzelnický svět. Smrtijedi bojují proti ministerstvu kouzel a proti Fénixově řádu, své protivníky zastrašují především kletbami, které se neodpouštějí, což jsou kletby Imperius, kdy postižený nemá vlastní vůli a zcela se podřizuje vůli postižitele, Cruciatus, kdy postižený trpí nevýslovnou mučící bolestí a kletba Avada kedavra, kterou smrtijedi vyvražďují celé kouzelnické rodiny a odpůrce. ¨

Znamení zla

Smrtijedi jsou na levém předloktí označeni znamením zla, což je tetování lebky s otevřenými ústy, z nichž leze kroutící se had. Voldemort může smrtijedy pomocí znamení zla kdykoliv svolat, a to tak, že se dotkne znamení jednoho z nich a všechny ostatní smrtijedy začnou jejich znamení pálit. Od smrtijedů se očekává absolutní loajalita a poslušnost, v případě selhání následují tvrdé tresty, včetně zabití.

Komnata nejvýšší potřeby

12. července 2008 v 11:57 | Hawaiiiii |  Svět H.P.
Jedná se o skrytou místnost v Bradavické škole čar a kouzel, které se zjeví jen tomu, kdo se momentálně nachazí v naléhavé tísni a je vybavena vším, co dotyčný potřebuje.
V pátém dílu ságy nazvaném Harry Potter a Fénixův řád, ji využijí Harry, Ron, Hermiona a další studenti, jako cvičebnu pro Brumbálovu armádu V sedmém dílu Harry Potter a Relikvie smrti poslouží jako útočiště pro studenty vzpírající se praktikám smrtijedů a zároveň manželů Carrowých.

Molly Weasleyová

10. července 2008 v 19:30 | Hawaiiiii |  Postavy
Molly Weasleyová (roz. Prewettová) je postavou z knižní série Harry Potter. Je to malá buclatá žena s rudými vlasy, která vládne své domácnosti pevnou rukou. Je manželkou Arthura Weasleyho, se kterým má sedm dětí (Bill, Charlie, Percy, Fred, George, Ron a Ginny. Je velmi temperamentní a dokáže se rozčílit, pokud některé z jejích dětí něco provede. Na druhou stranu je ale velmi laskavá a Harryho Pottera má ráda jako vlastního syna. Při každé jeho návštěvě u nich doma mu podstrojuje a na každé Vánoce mu uplete svetr stejně jako svým dětem. Jako dítě navštěvovala nebelvírskou kolej. Je členkou Fénixova řádu. Poprvé se objevila v prvním dílu série, když na londýnském nádraží King's Cross vypravovala své děti do Bradavické školy čar a kouzel a vlídně Harrymu vysvětlila, jak se dostat na nástupiště. Ve čtvrtém díle si dělá starosti o Freda a George, když začínají s Kratochvilnými kouzelnickými kejkli. Pak má také starosti o Harryho, když se stane šampionem Turnaje tří kouzelnických škol. Později také uvěří článku Rity Holoubkové, že Hermiona zlomila Harrymu srdce. Spolu s Billem přijede do Bradavic před třetím úkolem, aby podpořili Harryho. V pátém díle je o prázdninách v hlavním štábu Fénixova řádu na Grimmauldově náměstí 12. V šestém díle zpočátku nesouhlasí se svatbou Billa a Fleru a chce mu vnutit Tonksovou, To se ale změní poté, co Billa napadne Fenrir Šedohřbet a Fleur si ho stále chce vzít. V sedmém díle se Doupě stane novým hlavním štábem Fénixova řádu. Molly uspořádá svatbu Billa a Fleur, během které se moci na ministerstvu chopí smrtijedi a všichni tak v panice utečou. Doupě již není bezpečné a rodina se přestěhovala k Mollyině tetičce Muriel. Zúčastní se závěrečné bitvy o Bradavice. Když se dozví, že je Fred mrtvý, zhroutí se, ale začne bojovat s Belatrix Lestrangeovou, když její smrtící kletba jen tak tak mine Ginny. Nakonec ji zabije, takže ikdyž na to Molly nevypadá, je zřejmě velmi mocná čarodějka.

Artur Weasley

10. července 2008 v 19:28 | Hawaiiiii |  Postavy
Arthur Weasley je postava kouzelníka z knih Joanne Rowlingové o Harrym Potterovi. Arthur Weasley pracuje na Ministerstvu kouzel v oboru, který se zabývá kontakty s mudly. Je vysoký a hubený s ustupujícími vlasy. Nosí drátěné brýle. Je synem Septima Weasleye a Cedrelly Blackové, což ho dělá vzdáleným příbuzným Siriuse Blacka. Spolu s manželkou Molly Weasleyovou mají sedm dětí: nejstarší z nich je Bill, potom Charlie, Percy, dvojčata Fred a George, Ron a Ginny. Všichni společně bydlí v domě, který se příznačně jmenuje Doupě. Arthura zajímá vše, co se týká mudlů, dokonce upravil rodinný vůz Ford Anglia tak, aby mohl létat, čehož využijí Ron, Fred a George, když ve druhém díle chtějí dostat Harryho od Dursleyových. Poprvé se objevil ve druhém díle, kdy se Harry dostal na prázdniny k Weasleyovým. V pátém díle je Arthur členem Fénixova řádu, v jehož službách je také těžce zraněn Naginim a musí se léčit v nemocnici u sv. Munga, kam se dostane díky tomu, že se Harry dostane do Voldemortových myšlenek a řekne o tom Brumbálovi. Naštěstí se uzdraví.

Nymfadora Tonksnová

10. července 2008 v 19:24 | Hawaiiiii |  Postavy
Narozena je pravděpodobne v roce 1973. Nymfadora od malička nesnáší své křestní jméno, proto si nechává říkat jen Tonksová. Pochází z napůl kouzelnické rodiny. Její otec Ted Tonks byl mudla a matka Andromeda Tonksová, čarodějka, pochází z čistokrevné kouzelnické rodiny Blacků, je sestra Belatrix Lestrangeové a Narcisy Malfoyové, což z ní dělá sestřenici Draca Malfoye. Nymfadora je popisována jako žena s bledým srdcovitým obličejem a jiskrnýma očima. Narodila se jako metamorfomág, může tedy dle libosti měnit svůj vzhled. Barva jejích vlasů je často extravagantní (bývá viděna s růžovými či fialovými vlasy). Tvar jejího nosu je také proměnlivý: jeho úpravami bavila Tonksová na začátku páté knihy Ginny Weasleyovou. Nymfadora Tonksová získala kouzelnické vzdělání v Bradavicích, kde patřila do mrzimorské koleje. O jejím studiu toho moc nevíme. Podle svých slov však nikdy nebyla jmenována prefektkou, protože jí k tomu chyběly "některé nezbytné kvality". Tonksová je popisována jako nepořádná a nešikovná mladá žena, což jí však vůbec nebrání vykonávat svou práci bystrozorky. Stala se členkou Fénixova řádu. Nymfadora je přátelská žena, která dobře vychází s většinou členů Fénixova řádu, ale také s některými čaroději z řad studentů: často je zmiňován především její téměř sesterský vztah k Ginny Weasleyové. Je zamilovaná do Remuse Lupina a v šestém dílu se dají dohromady. S Tonksovou se poprvé setkáváme v pátém dílu Harryho Pottera, kde je členkou Fénixova řádu. Společně s několika dalšími členy zajišťovala Harrymu blízkou stráž na jeho cestě od Dursleyových. Přítomna byla také při boji se smrtijedy na odboru záhad Ministerstva kouzel. V šestém díle se dozvídáme, že její Patron (který dle Severuse Snapea změnil podobu) je čtyřnohý velký tvor. Je přidělena do Prasinek jako stráž. Na konci dílu vyjde najevo, že její patron se změnil kvůli lásce k Lupinovi, který si ji ale nechtěl vzít, protože je pro ni prý příliš starý, chudý a nebezpečný. V sedmém díle si vezme Remuse Lupina a mají spolu syna Teddyho, který je také metamorfomág. Tonksová s Lupinem jmenují Harryho jeho kmotrem. Předtím se ale ještě zúčastní Harryho přesunu od Dursleyových do Doupěte. Na konci knihy je zabita vlastní tetou Belatrix Lestrangeovou v závěrečné bitvě o Bradavice. Umírá i Lupin, kterého zabije Antonin Dolohov. Teddyho nadále vychovává její matka Andromeda a má také blízký vztah k Harrymu.

Alastor Moody

10. července 2008 v 19:18 | Hawaiiiii |  Postavy
Moody, přezdívaný Pošuk, je bývalý bystrozor (lovec černokněžníků), možná nejslavnější ze všech, a také dobrý přítel bradavického ředitele Albuse Brumbála. Jednu nohu má dřevěnou, chybí mu kus nosu (důsledek střetu s Evanem Rosierem) a vlastní kouzelné oko. V době, kdy Harry navštěvuje čtvrtý ročník Bradavické školy čar a kouzel, přijme na jeden rok místo učitele obrany proti černé magii. Do Bradavic však na začátku školního roku nedorazí, protože ho Voldemortův stoupenec Bartemius Skrk ml. zneškodní a vydává se za něj pomocí mnoholičného lektvaru. Udržuje ho při životě, aby se ho důkladně vyptal na jeho chování a zvyky a mohl tak oklamat i Brumbála. Během svého pobytu v Bradavicích vězní pravého Moodyho v jeho kouzelné truhle. Skrk se vyznamená již při příjezdu do školy, kdy se dostaví až po zahájení školního roku. Celý rok se snaží chránit Harryho, aby ho provedl turnajem tří kouzelnických škol. Nejdříve vloží jeho jméno do Ohnivého poháru, pak navede Hagrida, aby Harrymu ukázal draky, kteří budou použiti při prvním úkolu. Ke druhému úkolu podstrčí nejdříve knihu Nevillovi, ve které je způsob, jak vydržet hodinu pod vodou, když ale Harry Nevilla o radu nepožádá, zmíní se o žaberníku před Harryho přítelem domácím skřítkem Dobbym. Před třetím úkolem promění Pohár tří kouzelníků v přenášedlo, které donese toho, kdo se jej jako první dotkne za lordem Voldemortem a Červíčkem na hřbitov do Malého Visánku. V bludišti postupně odstraní ze souboje Fleur Delacourovou, pak se pokusí pomocí Viktora Kruma napadnout Cedrica Diggoryho. Poháru se jako první dotknou Harry a Cedric. Cedrica Voldemort zabije, Harryho využije ke svému vzestupu. Během školního roku se také vyznamená tím, že promění Draca Malfoye ve fretku, když se snaží zezadu zákeřně napadnout Harryho. Studentům předvátí kletby, které se nepromíjejí (Imperius, Cruciatus, Avada kedavra) a učí je čelit kletbě Imperius. Krátce před závěrem knihy je vyslechnut pod veritasérem a prozradí Brumbálovi vše, co udělal. Kornelius Popletal si pak k jeho výslechu vezme mozkomora, ten na Skrka skočí ještě než ho Popletal stačí vyslechnout a vysaje mu duši. Pravý Moody devítiměsíční věznění ve vlastní truhle přežije a stává se ještě paranoidnějším než dříve. Ale o měsíc později už zodpovědně vykonává svou práci ve Fénixově řádu po boku kouzelníků, kteří společnými silami bojují proti Voldemortovi. Vede například odvoz Harryho od Dursleyových, bojuje také na odboru záhad. V sedmém díle je hned na začátku zavražděn Voldemortem při převozu Harryho od Dursleyových. Fénixův řád nenašel jeho tělo. Jeho kouzelné oko získá Dolores Umbridgeová, která ho využije ke sledování svých podřízených. Harry jí ho při návštěvě ministerstva vezme a později ho pohřbí v lese.

Dursleyovi

10. července 2008 v 19:15 | Hawaiiiii |  Rodiny z HP
Vernon Dursley je první postava, která byla v celé sérii představena. Je to strýc Harryho Pottera, manžel Petunie, sestry Harryho matky. Je popisován jako velký, obézní muž s knírkem, který nemá skoro žádný krk. Je hlavou rodiny a často Harrymu vyhrožuje, Dudleyho rozmazluje. Je ředitelem firmy Grunnings, která vyrábí vrtačky. Je to mudla, který nesnáčí jakékoli kouzelné věci, především svého synovce, kterého se spolu s ženou ujali, když mu byl jeden rok. Nedali mu žádné informace o kouzelnickém světě a ani mu neřekli pravý důvod smrti jeho rodičů. Na rozdíl od Petunie, která alespoň občas projeví k Harrymu velmi nepatrnou lásku, Vernon Harryho nejspíš nenávidí. Jeho nenávist je tak velká, že na začátku pátého dílu chce Harryho vyhodit z domu, i když ví, že mu venku hrozí smrtelné nebezpečí. Zdá se ale, že svou ženu a syna miluje - láska k synovi se projevila v pátém díle po napadení mozkomory, k Petunii, když se ji snažil chránit před kouzelníky vlastním tělem. V sedmém díle, když se Vernon s Harrym loučí, tak mu skoro podá ruku, ale kvůli své nenávisti k němu a k magii od toho upustí. Je naznačeno, že po této události se Harry a Vernon už nikdy neviděli.
Petunie Dursleyová (roz. Evansová) je teta Harryho Pottera. Je popisovaná jako hubená blondýna s téměř koňským obličejem a velmi dlouhým krkem, který používá k tomu, aby špehovala své sousedy. Celá její rodina, včetně jí, byli mudlové, kromě její sestry Lily, na kterou podle jejích slov byli rodiče velmi hrdí, jen ona poznala, jaká je zrůda. V sedmém díle ale vyjde najevo, že Petunie své sestře záviděla a chtěla se do Bradavic dostat také, dokonce napsala dopis Brumbálovi. Brumbál jí velmi zdvořile odepsal, že ji bohužel přijmout nemůže a od té doby začala Petunie nenávidět svou sestru a všechno magické. V dopise, který Lily Potterová psala Siriusi Blackovi, se Lily zmiňuje o tom, že Harry rozbil vázu od Petunie a dodáva, že jí není škoda. To napovídá, že sestry byly v té době stále v kontaktu a dokonce si posílaly dárky, i když byl jejich vztah chladný. Dursleyovi dávali dárky později i Harrymu, i když nikdy nebyly nějak hezké či cenné. Když se Harry objevil přede dveřmi Dursleyových, byl u něho dopis od Brumbála, ve kterém jim oznamoval, že jeho rodiče zemřeli a že se jeho matka pro Harryho obětovala a že, když bude bydlet do své plnoletosti u svých posledních žijících příbuzných, bude tak chráněn před nebezpečím. Dursleyovi se chlapce sice ujali, ale nikdy se k němu nechovali dobře s tím, že z něj tak dostanou ty kouzelnické nesmysly, ani mu neřekli skutečný důvod smrti jeho rodičů, tvrdili, že zahynuli při autonehodě. V pátém díle Petunie dostane Huláka od Brumbála, díky němuž zabrání Vernonovi, aby Harryho vyhodil z domu. V rozhovoru po tomto dopise vyjde najevo, že Petunie ví o kouzelnickém světě více, než se myslelo - ví co jsou to mozkomorové a Azkaban. Když se jí Harry zeptá, jak to ví, odpoví, že slyšela toho odporného kluka, jak to říká Lily. Když Harry řekne, že když mluví o jeho rodičích, mohla by použít jména, neodpoví. V sedmém díle vyjde najevo, že nemyslela Jamese Pottera ale Severuse Snapea. Snapeovi totiž bydleli nedaleko Evansových a Lily a Snape se znali a nějakou dobu byli přáteli. Když se se svým synovcem v sedmém díle loučí, skoro mu popřeje hodně štěstí, ale kvůli své nenávisti magie to nedokáže. Je naznačeno, že se poté už nikdy neviděli.
Dudley Dursley je jediný syn Vernona a Petunie Dursleyových, Harryho jediný bratranec. Je popisován jako velmi velký, blonďatý chlapec, který byl od malička velmi rozmazlován svými rodiči. Harryho nemá rád a je k němu sprostý a krutý. Velký, sprostý, agresivní a sobecký, ale když chce něco po svých rodičích ví, jak toho dosáhnout a dokáže být zdvořilý a hodný. S Harrym chodili do stejné školy, kde se Dudley zasadil o to, aby Harryho neměl nikdo rád, napadal ho se svou partou. Nikdo si totiž nechtěl Dudleyho znepřátelit. Každý se ho totiž bál kvůli jeho síle a velikosti. Harry ho nejdříve popisuje jako velké prase v paruce, později tvrdí, že dosáhl velikosti mladé kosatky. Později je o něm uvedeno, že začal boxovat, kouřit a spolu se svou partou týrat malé děti. V prvním díle Dudley spadne do klece hada v zoo, poté, co Harry omylem kouzlem odstraní sklo, které oddělovalo návštěvníky a zvířata. Později mu Rubeus Hagrid přičaruje prasečí ocásek, který mu později v Londýně odstraní. Ve čtvrtém díle Dudleyho šířka překoná výšku a celá rodina kvůli tomu na doporučení zdravotní sestry z jeho školy musí držet dietu. Pak, když si pro Harryho přijdou Weasleyovi sní karamelu Jazyk jako jelito dvojčat Weasleyových kvůli kterému se mu zvětší jazyk, což pak musí pan Weasley odstraňovat. V pátém díle Harryho a Dudleyho napadnou mozkomorové, které poslala Dolores Umbridgeová. Dudley zkolabuje a Harry je zachrání Patronovým zaklínadlem, odvede ho domů. Nejdřív si myslí, že je přivolala Harry, ale později si uvědomí, že ne. Tento zážitek Dudleyho změní (Rowlingová uvedla, že Dudley viděl jako nejhorší vzpomínku to, jaký skutečně je). Harry si toho ale až do sedmého dílu nevšimne. V tom je Dudley jediný Dursley, který popřeje Harrymu hodně štěstí, potřese mu rukou a poděkuje mu za záchranu života. Harry, stejně jako Petunie a Vernon, je potěšen tímto nečekaným činem. Pak si Harry uvědomí, že se asi Dudley pokoušel během tohoto léta zlepši vztahy s bratrancem - např. mu položil šálek čaje přede dveře (Harry si původně myslel, že to byla nástraha). Rowlingová později uvedla, že Dudley a Harry se nadále stýkali, Dudley měl děti, které se navzájem s Harryho dětmi neměly rády, ale znaly se a když se setkali společně, seděli v trapném tichu.
Marjorie "Marge" Dursleyová je sestra Vernona Dursleyho a je popisována jako velmi podobná svému bratrovi - velká žena, skoro žádný krk, knírek. Ačkolik nebyla Harryho pokrevní příbuzná, musel jí říkat teto. Žije na venkově, kde chová buldoky. Občas navštěvuje Zobí ulici a každá její návštěva zůstala v Harryho paměti spojená s její krutostí k němu. Díky Petunii a Vernonovi věří tomu, že je Harry strašný kluk a měl stejné rodiče. Během její návštěvy ve třetím díle ji Harry nafoukl, když urážela jeho matku, a kvůli tomu utekl od Dursleyových. Ministerstvo kouzel ji navrátilo do normálu a upravilo jí paměť.